Obsah
Eliška Krásnohorská a vzdělávání dívek: začátek změny, která přetrvala
V dnešní době bereme vzdělání jako samozřejmost. A často i jako povinnost.
„Děti, musíte chodit do školy.“ Nejen kluci, ale i holky. Přitom ještě před zhruba 150 lety byl pohled na vzdělávání dívek a žen zcela jiný.
Za tuto relativně krátkou dobu se postavení žen ve společnosti dramaticky proměnilo. Už nejsme jen manželkami, matkami, hospodyňkami. Jsme ve vedoucích pozicích, řídíme vlastní firmy, rozhodujeme o svých životech. A jedním z prvních impulzů k této změně bylo právě zpřístupnění vzdělání dívkám.
Změnily se nám ženám i priority – to, co považujeme v životě za důležité. A je úžasné, že dnes můžeme volit. Dívky a ženy z konce 19. století by na nás možná byly pyšné, kam jsme to dotáhly. A my můžeme být vděčné jim – za jejich odvahu, vytrvalost a ochotu jít proti společenským očekáváním své doby.
Každý takový velký i malý posun je pro společnost důležitý. A právě na počátku nové éry vzdělávání dívek stála Eliška Krásnohorská. Věřím, že ani ona na své cestě nebyla sama. Stejně jako dnes i tehdy sehráli důležitou roli lidé, kteří její myšlenky podporovali – často muži, bez jejichž souhlasu a spolupráce by v době, kdy politické i rozhodovací pozice patřily výhradně jim, jen těžko vzniklo první české dívčí gymnázium.
Pokud tedy tento článek čtete Vy – dívky, mladé ženy, ženy – věřte, že dívky a ženy minulosti se svými sny a touhami by byly rády, že VY dnes můžete své sny naplňovat
s větší lehkostí, než ony ve své době mohly.
Hlas Elišky
„Věděla jsem, že to nebude hned. Ale věděla jsem i to, že když vytrvám, jednou se dveře otevřou.“
Kdo byla Eliška Krásnohorská
Eliška Krásnohorská patřila k výrazným osobnostem českého kulturního a společenského života druhé poloviny 19. století. Byla spisovatelkou, publicistkou a především ženou, která systematicky usilovala o vzdělání dívek v době, kdy to nebylo samozřejmostí.
Změnu neusilovala prosadit jedním gestem ani hlasitým protestem. Její práce byla dlouhodobá, vytrvalá a často nenápadná. Psala, organizovala, přesvědčovala – a znovu a znovu se vracela ke stejné myšlence: vzdělání jako základ svobody a odpovědnosti.
Velkou výhodou dneška je, že se k jejím myšlenkám můžeme dostat přímo. Řadu textů, povídek, básní Elišky lze dnes číst online v digitálních knihovnách. Nejen jako historický pramen, ale jako možnost nahlédnout do způsobu myšlení ženy, která své ideje nejen žila, ale také systematicky zapisovala. A vidět i dobový způsob myšlení.
Česká digitální knihovna – Eliška Krásnohorská – Veřejné
Moravská zemská knihovna – Eliška Krásnohorská – Veřejné
Narození Elišky – začínáme v matrikách
Píšu o Elišce z jiného pohledu. Přeci jenom jsme na genealogických stránkách, že? Tedy tato část je určena čtenářům, kteří se zajímají o samotný proces genealogického bádání.
Hlas ALŽBĚTY
„Možná vás to překvapí, ale jméno Eliška Krásnohorská ve skutečnosti nebylo moje rodné jméno. Narodila jsem se jako Alžběta Pechová.“
Na wikipedii v sekci Odkazy – Reference přímo najdete matriční záznamy narození a úmrtí Elišky Krásnohorské, ale to u svých předků mít většinou nebudete. Jak si tedy poradit přímo s hledáním v Praze. Ano, tady je to oříšek, neb musíte vědět přesnou část Prahy, nejlépe i číslo popisné a hlavně oficiální jméno, pod kterým se narodila. Narodila se totiž jako Alžběta Dorota Pechová.
Doufala jsem, že mi pomohou pražské pobytové přihlášky 1850-1914. Jenže podle jakého jména a příjmení ji vlastně hledat? Vždyť se i přeci vdala.
Člověk do Google jednoduše musí zadat přesnější informace co chce – kde přesně se narodila. A hle díky AI a kudy z nudy nám to prozradí.
A hned už můžeme z vesela hledat přímo v Archivu hlavního města Prahy na Starém Městě. Ještě, že díky Google a AI víme, jak se jmenovala při narození.
Pseudonym, pod kterým ji dnes známe, si zvolila později – a právě ten se stal symbolem její veřejné role. A v matričním záznamu je přímo v poznámce uvedený. Ba dokonce si myslím, že je to její vlastnoruční podpis. Když jsem totiž pro vás článek psala, v jedné z digitálních knihoven jsem narazila na její fotografií, pod níž byla přímo podepsaná.
Ještě, že existuje Historie v Chrome a mám dobrého pamatováka. Byť je autorem Gabriela Preissová, fotka Elišky a nejspíš její vlastnoruční podpis jsem našla! Odkaz níže.
Kudy z nudy – Rodný dům Elišky Krásnohorské v Praze
Národní knihovna České Republiky, Knihovní fondy a služby, Signatura: 54 K 002832, Eliška Krásnohorská, dělník boží (intimní vzpomínka), 1926? Gabriella Preissová
Matriční záznamy narození Alžběty a pražské pobytové přihlášky rodiny
Alžběta Pechová se narodila 18. listopadu 1847 a až 20. listopadu byla pokřtěna. Křtil ji p. Adolf Jakub a na svět ji pomohla Karolina Heissová, zkoušená porodní bába, 9 III.
Otec: PECH Ondřej, měšťanský malíř-lakýrník a čekatel na dům, manž. syn Ondřeje PECHA, mistra mlynářského v Jablonci a jeho manželka Anna roz. SEIDLOVÁ z Pasek
Matka Alžběty: Dorota, manž. dcera Josefa VODVÁŘKY (Wodvařka) panského mistra kováře v Blatné (v Jižních Čechách) a jeho manželky Doroty rozené SCHLEISS z Blatné
kmotři: Josef Veselý, čekatel na dům
Barbora Vokáčová (Wokačz), švadlenaPoznámka: Eliška Krásnohorská (tyrkysově)
Archiv hlavního města Prahy, Praha I – Staré Město, Fara/úřad: Kostel sv. Jiljí, JIL N14 • 1847-1855, pag. 8, dg 13 – Po kliknutí se vám rozevře přímo příslušná matriční stránka a její záznam narození.
Kvůli autorským právům archivu na sdílení oficiálního záznamu toto dělám touto cestou přepisu.
Přepis, který zároveň je podobný tomu, který tvořím v rodových knihách pro zákaznice
a zákazníky.
Ze záznamu se tedy dozvídáte reálné jméno a příjmení Elišky. Původně se jmenovala Alžběta Pechová a její rodiče vůbec z Prahy nepocházeli. Otec Ondřej byl z Jablonce
a maminka Dorota naopak z Blatné v Jižních Čechách.
A v tuto chvíli, když víte, jak se její tatínek jmenoval, a že se nacházíte na území hlavního města Prahy, můžete ze zvědavosti nakouknout do pražských pobytových přihlášek. Nutné ale hledat pod příjmením Pech a jméno uvést Andreas. Ondřeje Vám to žádného reálně nenajde.
A pražské pobytové přihlášky rodiny Pechů jsou pro badatele doslova studnicí informací. U jednoho pramene se najednou otevírá celý živý obrat rodiny – jména, data, adresy, pohyby v čase i vztahy mezi jednotlivými členy domácnosti. Data úmrtí třeba přímo samotného Ondřeje a Doroty – že byla až druhou manželkou. Její přibližný rok narození. Uvedení jeho první ženy. A všech jeho dětí.
U samotné Alžběty je dokonce i uvedeno úmrtí 26.11.1926. Teď ještě zjistit, kde přesně
v rámci Prahy bydlela a umřela.
Ještě chci ale poukázat na nesrovnalost v uvedeném roku narození nejmladší Dorotky *1856, neboť Ondřejovo úmrtí je datováno na rok 1850. Takže se vám zde opět ukazuje, že musíte v bádání informace ověřovat z více zdrojů. Pro genealogické bádání je to i tak radostný a velmi cenný pramen.
Vzdělání dívek v 19. století
Cesta k založení Minervy nezačala jedním rozhodnutím ani jedním rokem. Byla výsledkem dlouhodobého uvažování, zkušeností a pozorování společnosti, ve které Eliška Krásnohorská žila.
Viděla, jak omezené možnosti mají dívky po ukončení základního vzdělání. Jak se jejich další směřování často zúží na jedinou roli, bez ohledu na schopnosti nebo ambice. A zároveň se pohybovala v prostředí vzdělanců, spisovatelů a intelektuálů, kde byla hodnota vzdělání samozřejmostí – ovšem především pro muže.
Minerva – první dívčí gymnázium: co znamenalo pro dívky
Vzdělání dívek končilo velmi brzy. Prakticky již od útlého věku se připravovaly na to, že se stanou manželkami a matkami. Třeba už jako malé si vyšívaly výbavu, až vyrostou.
Byla to síla dívek a žen, které chtěly víc a bylo jim to najednou v roce 1890 umožněno. Vzniklo první dívčí gymnázium ale nejen u nás, ale i ve střední Evropě. Bylo důležité jak pro dívky samotné, tak ale i pro rodiče. Rodiče věděli, že jejich dcery mají možnost zvýšit šance na samostatnost, jít za svými sny a posláními, povoláním, kterému se do budoucna chtěly věnovat.
Minerva nebyla jen škola. Byla to možnost a změna myšlení, přístupu k ženám. Dívky mohly pokračovat na další studia. Mohly si vybrat svoji profesi a veřejně se angažovat. Nicméně to chtělo čas. Toto nebylo přes noc.
Bez Elišky Krásnohorské by mnoho dalších žen – včetně Anny Honzákové – nemělo kde studovat. Minerva nebyla jen školou. Byla vstupní branou ke snům, které do té doby zůstávaly zavřené.
Ženy, které díky Minervě mohly růst
Studium na Minervě otevřelo cestu ženám, které se později výrazně zapsaly do veřejného života. A i ony samy pak měly vliv na další generace žen. Třeba samotná Anna Honzáková, o které jsem minule psala, se později starala přímo o dívky gymnázia jako jejich školní gynekoložka.
A na gymnázium chodila přímo i sestra Anny, Albína Honzáková. Po vystudování se ale na gymnázium ale vrátila coby profesorka. A možná to nevíte, ale učitelky původně nemohly mít rodinu. Prakticky pro ně platil celibát jako pro kněze. Ale i s tímto Albína a její spolužačka Františka Plamínková nesouhlasila a snažily se o jeho zrušení a zavedení volebního práva žen. Dokonce se takto angažovaly i mezinárodně s dalšími ženami napříč státy.
Další obor, který považuji za zásadní, a ve kterém právě ještě do začátku 20. století ženy neměly právo, byla politika. Ženy získaly volební právo až právě v prvních dvou desetiletích napříč jednotlivými státy. A postupem času i samotné ženy začaly být politicky aktivní. Tak tomu bylo i u Františky Plamínkové, která též s dalšími absolventkami Minervy pomáhala tvořit českou společnost. Byly si vzájemně oporou. A jak z předchozího odstavce vyplývá, tak dokonce měla i mezinárodní dosah.
A když už jsme u té politiky, tak si skočíme na návštěvu k našemu 1. československému prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi, respektive k jeho dceři Alice Garrigue Masarykové. Byla političkou, získala PhDr. titul, psala a překládala. Osobně měla též zahraniční zkušenost a její předci pocházeli přímo z USA.
A tady opět vidíme, jak muži byli velmi důležití v tom, aby vůbec dívky a ženy mohly studovat a volit. Často právě otcové a další muži v okolí daných žen je podporovali, a dovolili tak změně. Vzájemně se potřebujeme.
Encyklopedie Prahy 2 – Albína Honzáková – Osobnosti
Moravská zemská knihovna – Československé studentky let 1890-1930 : almanach na oslavu čtyřicátého výročí založení ženského studia Eliškou Krásnohorskou – Neveřejné, nicméně je online Obsah – kde jsou písemné příspěvky z řad absolventek a vy se o nich můžete dozvědět zase víc.
Hlas Elišky
„Nešlo o to, aby ženy byly lepší než muži. Šlo o to, aby měly možnost se vzdělávat. A zbytek už přijde sám.“
Eliška jako žena – Oddání, osobní život a úmrtí
V minulém článku o Anně Honzákové se přímo dozvíte, že se nikdy nevdala, a že celý svůj život zasvětila pomoci dalším ženám. Byla ne jen první vystudovaná lékařka na českém území, ale i takovou porodní bábou, v té chvíli už gynekoložkou. Která též později působila na Minervě i jako školní gynekoložka.
A Eliška se též nikdy nevdala. Vzala za své poslaní vzdělávat dívky, umožnit jim být vzdělané a jít si za svým snem a pomáhat dalším v různých oborech. Oddala se svému poslání.
A opravdu bylo v té době nemyslitelné, aby se žena prosazovala společensky a zároveň byla manželkou a matkou? Nejspíš by její role ve společnosti byla úplně jiná. A možná právě proto se rozhodla, že zasvětí svůj život dívkám a ženám.
Co nám říká záznam o úmrtí Elišky Krásnohorské
Z pražských pobytových přihlášek jsme se už dozvěděli, že zemřela 26.11.1926, jenže teď potřebujeme rozklíčovat, v jaké přesné části Prahy a nejlépe s číslem popisným.
Ano, v jejím případě na wikipedii získáte lusknutím prstu ve zdrojích, odkazech a uvedené literatuře odkaz a přímo matriční záznam jejího úmrtí. Nicméně v případě vašich předků toto mít nejspíš nebudete. Tak, jak na to v Praze jít?
Buď to máte šanci opět zjistit z pražských pobytových přihlášek 1850-1914 online, nebo 1915-1953 na vyžádání u Národního archivu vám je mohou předložit v badatelně.
A nebo v tomto případě využijeme sílu internetu a zeptáme se, kde Eliška žila. Pomohou nám pamětní desky, které přímo pro Elišku nechala vytvořit Jednota Karoliny Světlé. Další spisovatelky.
Jednalo se o dům v Praze I, cože je tedy Nové Město. Jenže, abyste v rámci Nového Města nemuseli procházet 16 kostelů, či nemocnic, tak potřebujete právě číslo popisné. A to právě ze stránky Pamětní desky v Praze získáte: č.p. 169! A to spadá v daném období ke sv. Vojtěchovi.
Umírá na sešlost věkem jen pár dnů po svých 79. narozeninách a je pohřbena na hřbitově v Olšanech.
Zapisovatel ji zapsal jako Elišku Pechovou a do závorky doplnil její spisovatelské příjmení Krásnohorská. Jeden lidský život tímto zápisem skončil. Nicméně její myšlenky, práce a odvaha však dál formovaly životy mnoha dalších žen i celé společnosti.
Pamětní desky v Praze – Eliška Krásnohorská bydliště Praha 1, č.p. 169
Úmrtí Elišky: Archiv hlavního města Prahy, Praha II – Nové Město, Fara/úřad:Kostel sv. Vojtěcha, Signatura:VO Z12, VO Z12 • 1908-1933, fol 237, dg 246
Odkaz Elišky Krásnohorské dnes
Často si uvědomuji, jakou hodnotu má vzdělání, možnost volby a svoboda rozhodování. Změny, které dnes považujeme za samozřejmé, vznikaly pomalu – někdy desítky let, jindy celé století.
Stejnou vytrvalost vyžaduje i hledání vlastních kořenů. Ne vždy jsou předci snadno dohledatelní. Někdy je potřeba hledat jiné cesty, jiné prameny a vydržet.
Historie Elišky Krásnohorské ukazuje, že vzdělání není jen soubor informací, ale způsob myšlení. Schopnost ptát se, hledat souvislosti a chápat širší kontext.
Stejný princip uplatňuji i při genealogickém bádání. Myslet jako detektiv. Nacházet cesty, kudy to nakonec půjde.
Vzdělání jako cesta k pochopení souvislostí
Eliška Krásnohorská neusilovala o to, aby ženy pouze přijímaly hotové názory. Vytvářela prostor, kde se ženy mohly učit přemýšlet samostatně, klást otázky, hledat a chápat souvislosti.
Stejný přístup dnes nabízím v online kurzu Praktická tvorba rodokmenu od A do Z. Neučím mechanické opisování matrik. Učím porozumět pramenům, klást správné otázky a vidět rodinný příběh jako celek.