Síla žen nebývala vždy zapsaná v učebnicích dějepisu. Často se skrývala v každodennosti. V rozhodnutích, která nebyla vidět. V odpovědnosti, která nebyla oceněna.

Ženy v minulosti musely být odolné, trpělivé a často i tiché. Ne proto, že by neměly co říct – ale proto, že jim nebylo dovoleno mluvit nahlas. Přesto utvářely svět kolem sebe. Rodiny. Komunity. Budoucnost.

Když dnes mluvíme o silných ženách české minulosti, nemyslíme tím jen ty, jejichž jména známe z učebnic. Myslíme i na ty, které stály v pozadí. Na ty, které nikdy nedostaly titul, funkci ani veřejné uznání – a přesto bez nich by mnohé z těch známých žen nikdy nemohly vyrůst.

Anna Honzáková byla první českou lékařkou a jednou ze silných žen české minulosti, jejichž odvaha a vzdělání ovlivňují i dnešní generace.

Hlas Anny
„Nebála jsem se, i když jsem musela několik let studovat bez vidiny zkoušek. Moje síla byla v tom, že jsem trvala na tom, co považuji za správné.“

Eliška, Anna Honzáková, Albína – silné ženy české minulosti

Eliška Krásnohorská – vzdělávání, spisovatelka

Vzdělávání dívek a žen v českých zemích

Eliška Krásnohorská nebyla „jen“ spisovatelka a básnířka. Byla především vizionářka. Žena, která pochopila, že pokud mají ženy měnit společnost, musí nejdřív dostat vzdělání.

Založením dívčího gymnázia Minerva v roce 1890 položila základy systematického vzdělávání dívek ve střední Evropě. Nešlo jen o školu. Šlo o myšlenku, že ženy mají právo myslet, studovat, tvořit a nést odpovědnost.

Právě díky Minervě mohly vyrůst ženy jako Anna Honzáková, Albína Honzáková, Františka Plamínková a mnoho dalších, které se staly lékařkami, učitelkami, vědkyněmi, političkami. Eliška Krásnohorská sama možná neléčila těla, ale léčila společnost. Otevírala cestu.

A to je často ta největší síla – vytvořit podmínky, aby další mohli vyrůst.

Anna Honzáková – první česká ékařka, gynekoložka

Proč právě Anna – moje „minulé“ povolání

Annu a její hlas jsem si vybrala záměrně. Původně jsem vůbec žádnou detektivkou rodinných příběhů neměla být. Nebo aspoň jsem si to myslela. Už na základce jsem věděla, že půjdu na medicínu. A tak jsem se dostala na Přírodovědné gymnázium v Praze a až ve 3. ročníku zjistila, že medicína není moje cesta. 

A ano, sice moje cesta k předkům šla přes mezinárodní vztahy, ale ono se to stále točí dokola. Všichni jsme tu nějak příbuzní. Jen to zjistit. A přestat na sebe útočit. To je též jeden z důvodů, proč i aktuálně dávám dohromady mezinárodní činnost Pionýra. Děti jsou naše budoucnost.

Brzký život Anny – jak na hledání předků, osobností

Na internetu se dozvíte hodně informací obzvláště o významných lidech české historie. Stejně tak i o Anně. Doporučuji ale takové články, ve kterých jsou uvedeny i další zdroje, literatura a další odkazy. V tom mě právě wikipedie mile překvapila.

Nicméně já tu nechci citovat něco, co už bylo napsáno. Já tu chci ukázat, jaký život Anna měla a jakým postupem jsem hledala její narození a úmrtí. A taky, jak jsem hledala i úmrtí jejího otce. Byť teda konkrétní záznamy jsou duševním vlastnictvím archivu, a tak tu máte ode mě pouze citace a přepis daných záznamů. 

Anna se narodila v Kopidlně. Ha, tam už jsem taky nedávno hledala. Odtud určitě minimálně jedna zákaznice, nebo zákazník má své předky taky. Ano, Česká republika je malá a toto se mi stává často.

I když nemusíte vědět přesné datum narození, tak se ale právě díky vesnici/městu a okresu, v němž leží, můžete dostat do těch správných matrik a najít daný záznam. 

Když víte i přesné datum, tak můžete jít přímo do příslušné matriční knihy dle církve, ale přicházíte tak o možnost poznat i její sourozence. Tedy doporučuji, pokud je online, využít i index – jmenný rejstřík. 

Prakticky takto hledám své předky, včetně jejich sourozenců a zapisuju je do své Databáze předků. Ať mám přehled, kdyby náhodou se objevil nějaký můj příbuzný, ať ho mohu bleskurychle zařadit, k jakému sourozenci patří. 😀

Anna měla sourozence: Jan *18.8.1869, Bedřich Josef *11.12.1870, Marie *29.5.1872, Emil *13.11.1873, Albina *7.4.1877. A hned můžete porovnávat, co všechno mají zapsáno stejně a jaké a to i klidně důležité údaje se liší. Samozřejmě, že ne všichni mohou mít stejné kmotry. Ale rodiče, prarodiče a jejich rodiště, bydliště by měla být stejná.

A tady máte přímo přepis záznamu narození Anny a citaci na danou matriční knihu, stránku.

Anna HONZÁKOVÁ se narodila 16. listopadu 1875 a až 20. listopadu byla pokřtěna. Křtil ji František Zajíček, kaplan a na svět ji pomáhala Františka Březinová z Kopidlna. 

Otec Anny: Jan HONZÁK, katolík, (panský – v závorce) lékař a nad tím dopsáno: městský a vrchnostenský z Kopidlna, č., manželský syn Františka HONZÁKA (pekaře – opět v závorce) a nad ním napsáno: měšťana ze Smidar č. 111, hejtmanství novobydžovského a jeho manželky Albiny rodem KOPPOVÉ ze Záhornic č. 91, okresu králoměsteckého

Matka Anny: Anna, katolička, manželská dcera Josefa HLAVÁČE, mlynáře z Kbelnice č. 5, hejtmanství jičínského a jeho manželky Marie rodem ŠANTROCHOVÉ z Kněžmostu č. 6, okres i hejtm. mnichovo-hradistského

kmotři: Josefina Dvořáčková, manželka Ferdinanda Dvořáčka c.k. poštmistra z Kopidlna
Leopold Ehmig, praktický lékař z Kopidlna č. 3

Dopsáno: Dle oznámení okr. správy politické v Praze dt 19.12.1920 čís. C 5329/20 vystoupila z církve k bez vyznání.

Státní oblastní archiv v Hradci Králové; Sbírka matrik Východočeského kraje (NAD 190); sign. 76-3390 (poř.č. 5054); sign. pův. XXVI.; ukl. j. 4464; římskokatolická matrika NAROZENÝCH, římskokatolický index NAROZENÝCH, Kopidlno, fol 212, dg 216 – Po kliknutí se vám rozevře přímo příslušná matriční stránka a její záznam narození.
Kvůli autorským právům archivu na sdílení oficiálního záznamu toto dělám touto cestou přepisu.
Přepis, který zároveň je podobný tomu, který tvořím v rodových knihách pro zákaznice a zákazníky.

Vystoupení z církve po 1. světové válce je dosti častým jevem. Někteří přecházeli k československé církvi, někteří k českobratrské, někteří byli bez vyznání. 

Sčítání lidu pro Kopidlno pro rok 1880 a rok 1890 by pro nás jako badatele mohlo být velmi zajímavým zdrojem informací. Jednoduše, s kým a kdo všechno žil s rodinou na dané adrese č. 16-17, údajně snad dokonce „rádnice”.

Díky tedy narození Anny víte, že byla z lékařské rodiny. A ano, i její otec chtěl, aby dál svůj talent a zájem o lékařství rozšiřovala. Počítal s tím, že bude v dané době studovat ale v zahraničí, neb v Rakousku-Uhersku to tenkrát v té době nešlo získat jako žena doktorát. 
Nicméně život už v raném mládí nebyl pro Annu jednoduchý. Údajně v roce 1889 jim jejich otec Jan umírá. Jeho úmrtí však nemohu potvrdit, neboť je stále ještě na úřadě. Jedná se o tzv. živou matriku. Ještě není ani v archivu, natožpak digitalizovaná.

Úmrtím otce vidina na studium medicína v zahraničí padla. Nedalo mi to a přeci jenom jsem hledala i zmíněná sčítání lidu. Bohužel. Pro Kopidlno máte sčítání lidu digitalizované až od roku 1900, tedy i 1910 a 1921. Což ale zase některým z vás může poměrně pomoci překlenout tzv. živou matriku. A nemusíte jít, či psát na matriční úřad.

Stěhování z Kopidlna do Prahy

Padlo tedy rozhodnutí, že se rodina přestěhuje do Prahy. A tady teď mohu jít 2 směry, nejdřív, co se se 14 letou Annou dělo dál, jak pokračovala ve studiích, a nebo to nejdřív vzít z toho našeho badatelského soudku. 

No, samozřejmě mě polapila detektivní touha zjistit, co se o její rodině dá v Praze zjistit. Vždyť je Praha přece tak veliká! V té době ale nebyla. Většina městských částí se ku Praze připojila až ve 20. století, respektive ve 2. polovině. 

Nebudu už vás dlouho napínat. Šla jsem po pražských pobytových přihláškách, a jelikož vím, že Jan starší už nežije, tak jsem zadala rovnou příjmení jeho ženy Anny, v té době samozřejmě Honzákové. 

A s kým rodina +- kdy žila? Anna je opravdu vedená jako vdova po lékaři. Údajně narozena v roce 1845 v Kopidlně, nebo minimálně to byla její domovská příslušnost. Časově jsou dané přihlášky z let 1850-1914. Co mě právě na nich baví je to, že se jednoduše dozvíte přesnou adresu dané rodiny a i rok. Tady u nich je zapsáno čp. 340 Královské Vinohrady a datum 6.4.1904. Dole je však dopsáno “Posledně Praha Liliová ul.”a možná slabě tužkou 551.

A kdo tedy bydlí s Annou starší? Byť měla s Janem starším 6 dětí, tak v této chvíli už je jen se synem Janem *1869 (rok souhlasí s indexem), který byl obchodním příručím. A dále pak s nejmladšími dcerami Annou a Albinou. A opět roky u nich souhlasí s indexem. Anna v té době je už MUDr. oper. elevka gyn. kliniky a Albina je profesorkou vyššího dívčího gymnázia. Právě Minervy, kterou Eliška Krásnohorská založila.

I Albína byla aktivní. Redaktovala publikaci Československé studentky let 1890-1930: almanach na oslavu čtyřicátého výročí založení ženského studia Eliškou Krásnohorskou. Pokud jste zaregistrovaní například v Národní digitální knihovně, nebo Moravské zemské knihovně v Brně – Kramerius, tak se k němu dostanete dokonce i online. 

A ano, byla to několikaletá cesta od roku 1889, od smrti otce, než mohla Anna, ale i Albina vystudovat. Naštěstí právě v roce 1890 Eliška Krásnohorská své gymnázium založila a dala tak základy vzdělání pro mnoho dalších mladých dívek, které mohly ve svém oboru něco dokázat a dokázaly. 

Nicméně nesmíme zapomínat na to, že tam byli i muži, kteří je podporovali a pomáhali posunovat vnímání a postavení žen ve společnosti. Jenže vždy to byla dlouhá a náročná cesta pro kteroukoliv ženu. Bez nich bychom nebyly tam, kde jsme teď.

Kdy Anna Honzáková umřela?

Anna se nikdy nevdala a své vlastní děti neměla, ale díky ní a její praxi se přeci narodilo tolik dalších dětí. 

A kde pak hledat i úmrtí Anny v roce 1940 přímo v Praze, ve které musíte vědět přesně část Prahy? A je rok 1940 už digitalizovaný? Důležitá je církev. A my v případě Anny přeci víme, že byla bez vyznání.

Upřímně? Prvně jsem ale šla do matrik Nového Města, neboť tam spadala ulice Na Moráni, kde bydlela a měla praxi. Jenže to jsem hledala ale v katolických matrikách a tam opravdu nebyla. Takže tady máte pádný důkaz toho, jak je důležité znát přímo i církev/bez vyznání osoby, kterou hledáte. Obzvláště pak po 1. světové válce. 

Její úmrtí se dá již najít v online archivu, byť se jedná o rok 1940. Musíte ale zavítat do civilních matrik přímo Magistrátu Prahy.

Když mluvíme o lékařkách, gynekologii a vzdělání žen, nelze opomenout jednu zásadní skupinu žen, které tu byly dávno před univerzitami. Ženy, které měly znalosti, autoritu i odpovědnost – a přesto zůstaly bezejmenné. A prakticky Anna Honzáková byla jejich pokračovatelkou – ale už vystudovanou – první česká lékařka.

Porodní báby jako tiché hrdinky minulosti

Porodní báby byly často jedny z nejvzdělanějších žen v obci. Měly důvěru žen, rodin i úřadů. Stály u zrodu života, v krizích rozhodovaly rychle a nesly odpovědnost, kterou si dnes jen těžko dovedeme představit.

Mnohé z nich nenajdeme v novinách. Často ani v učebnicích. Najdeme je v matrikách, u zápisů o porodech, jako svědkyně, kmotry, pomocnice. A velmi často zjistíme, že jedna z nich byla i naše prababička.

Jednou z nich byla i Ludmila Kapalínová. Porodní bába, a přesto i matka. O ní zase někdy jindy. Nicméně pokud vás téma porodních bab zajímá, tak existuje několik publikací věnujících se přímo jim a taky přímo seznamy porodních bab. Co když tam najdete i tu svoji? Matně si vybavuji, že jedna je i moje… jenže já jsem si nevím, kam, a jestli vůbec poznamenala její jméno a její povolání. Byť v Databázi předků sloupeček pro povolání mám. Ale hlavně pro muže.

Hlas Anny
„Možná jste si při čtení mého jména – nebo jména Elišky Krásnohorské – pomysleli, že takové ženy ve svém rodu určitě nemáte. Ale já vám garantuji, že máte. Jen jim zatím nikdo nenaslouchal.“

Shrnutí

Když se na tyto ženy podíváme v souvislostech, vidíme jasnou propojenost. Jedna otevřela dveře. Druhá jimi prošla. Třetí díky tomu mohla pomáhat dalším.

• Sami vidíte propojenost mezi jednotlivými ženami. Byla to i jejich neskonalá vnitřní Síla, která je poháněla dál. 
• Důležité myslet i na to, že za silnými ženami stáli i muži. Ne všichni, ne hned, ale měly kolem sebe pár mužů, kteří je podporovali, pomáhali měnit vnímání žen. 
• Jedno z přirozených povolání pro ženu může právě být gynekologie. Porodnictví obecně. Proč? Protože přece porodní báby tu od nepaměti pomáhaly dětem na svět a ženám, aby ta cesta jejich dítka byla co možná nejsnesitelnější. 
• Každý může najít svoji vnitřní Sílu, aby posouval aspoň svoje okolí kupředu. Každý z nás, stejně jako naši předci, tak může být ten, či ta, která posune, ovlivní část svého okolí. A upřímně? Je to často Láskou, k sobě, k bližním, k dalším lidem. Žít život v radosti a podle toho se řídit. 
• Mít trpělivost a vytrvat, což je zásadní i při hledání předků. Nevzdat se, když se ti vaši předci jenom budou někde schovávat. Máte zde vzory žen, které šly za svým snem, posláním. Mnohdy navzdory posměškům a toho, kdo si co říká. 

Nečekejte, vykročte i vy a buďte průkopníkem v tom, co děláte srdcem. Ano, vyžaduje to čas, trpělivost a vytrvalost, možná mnohdy i odvahu, ale v dnešní době to máte o mnoho jednodušší než ženy i muži před vámi.

Chcete zjistit, jestli i vaše prababička patřila mezi silné ženy svého kraje?

Využijte rok 2026 a udělejte První kroky k rodokmenu.

Společně se podíváme na to, co už máte, co chybí a kudy se vydat dál.
Získáte Databázi předků, ode mě praktický badatelský audit a 60minutovou online konzultaci, kde vás nasměruji, pomohu vám vyhnout se slepým uličkám a dodám odvahu pokračovat.

Vaše minulost je blíž, než si myslíte. Stačí První krok.

Vaše prababičky mají příběhy. Jste připraveni je vyslechnout?