Ovlivňují vás osudy předků? Osobní příběh o nevědomé loajalitě, tlaku na výkon a o tom, jak psychogenealogie přináší úlevu. Objevte svůj Rodový kompas.

Tajemství jména Zdenička: O nevědomé loajalitě k předkům a odvaze vystoupit z kolotoče výkonu

Dnes je třiadvacátého června. V kalendáři svítí jméno Zdeňka.

Pokud tento článek čtete v den jeho vydání, já v tuto chvíli s největší pravděpodobností sedím na kole, vítr mi fouká do vlasů a já si plnými doušky užívám školní cyklovýlet se svou dcerkou.

Dovoluji si být stoprocentně v přítomném okamžiku. Nikam nespěchám. Vnímám každé šlápnutí do pedálů. Vím, že dopoledne prožijeme jen my dvě a večer můj svátek oslavíme doma, celá rodina pohromadě.

Dnes si totiž naděluji ten nejkrásnější dárek: Vědomě zavírám notebook, odkládám byznysový tlak na výkon a žiju jen tak v lehkosti.

Trvalo mi to však mnoho měsíců turbulentních vnitřních propadů, než jsem došla do bodu, kdy se tento dokonalý rodový kruh tahu na výkon pomalu a jistě uzavírá.

Dnešní svátek totiž neslavím sama. Slavím ho s tou, která mé kroky už jedenáct let sleduje z tamshora – se svou babičkou Zdeničkou.

I proto dnes tvořím pod uměleckým jménem Zdeni Julie Vočadlová. Zdeni je jemné, ne tvrdé, po babičce z mamky strany. Julie, jemnější než Juliana, byla moje babička z tátovy strany, po které jsem pokřtěná. A Vočadlová mám vyvdané. V mém jméně se tak potkávají tři rodové linie. 

Toto je náš společný příběh o tom, jak blízko i hluboko do minulosti sahají nitky naší neviditelné loajality k těm, kteří tu byli před námi.

Když jméno nese osud: Stíny z minulých generací

Jako genealožka denně listuji starými matrikami a skládám střípky cizích lidských osudů. Je tu jeden konkrétní fenomén, který se v minulosti opakoval s železnou pravidelností. Rodiče velmi často dávali svým novorozeným dětem stejné jméno, jaké nosil jejich starší, předčasně zemřelý sourozenec. Byl to podvědomý pokus zacelit ránu v srdci rodiny.

Pro ono novorozené dítě to ale znamenalo obrovskou, neviditelnou zátěž. Do života si neslo osud a otisk někoho, kdo tu už nebyl. Ostatně, moje prababička Ludmila (maminka mé babičky Zdeničky) možná právě z tohoto důvodu během celého svého života raději používala své druhé jméno: Růžena.

Já sama jsem si dlouho plně neuvědomovala, jak moc mě babička Zdenička ovlivnila. Žili jsme v jejím domě. Její přítomnost byla všudypřítomná. Jako malá holčička jsem od ní cítila obrovskou lásku, která však byla do jisté míry láskou opičí. Láskou, kterou jsem si musela svým bezchybným chováním neustále zasluhovat.

V její realitě mladí museli bezvýhradně poslouchat starší. Přitom ten mladší může být v danou chvíli paradoxně moudřejší a svobodnější, protože není zatížen tolika negativními zkušenostmi z minulosti.

Teprve když se člověk podívá na rodokmen optikou oboru, kterému se říká psychogenealogie, což pro mě osobně znamená naprosto přirozené splynutí pevných archivních faktů s hlubokými lidskými pocity, začne vidět souvislosti, ze kterých mrazí.

Moje prababička Růženka z Horažďovic totiž zažila nepředstavitelnou tragédii. Po nešťastném úrazu cca ve dvou letech jejího syna Jarouška byl z prakticky zdravého kluka rázem mentálně zaostalý chlapec. Moje babička Zdenička už možná byla u své maminky v bříšku, když se mu tento úraz stal. Tak jako tak, byť byla babička narozená jako druhá a byla papírově mladší, reálně ale oproti Jarouškovi byla mentálně dál. Praděda a prababička se rozvedli. A navíc, když Jarouškovi nebylo ani 18 let, tak jim zemřel údajně na zápal plic. Moje babička Zdenička tak přišla o milovaného bratra, o kterého se se svou maminkou do poslední chvíle obětavě starala. A jeho osudová data 7.6. a  5.3. se u nás v rodině v 21. století znovu zopakovala. U mé babičky a mého synka.

Babička Zdenička sice byla první ženou v naší přímé rodové linii, které nezemřelo vlastní dítě, ale tato raná traumatická ztráta bratra v ní uzamkla obrovský strach. Další události 2. světové války, obrovské propojení se svojí maminkou, stavba domu, ztráta maminky, ztráta milujícího přiženěného táty, vyplacení vyženěného strejdy a vlastní rozvod ji naprogramovaly ji do role nekompromisního, milujícího generála. Ženy, která musí mít vše pod kontrolou, musí všechno sama zvládnout, přežít a ochránit rodinu za každou cenu.

A tento vzorec silné ženy, která se nikdy nesmí hroutit, se skrze DNA přelil přes mou mamku až ke mně.

🧭 Moje chronologická cesta z peklíčka k úlevě

Jak vypadala moje vlastní divoká, transformační a dobrodružná cesta k sobě v posledních měsících? Tady jsou milníky, které mě dovedly až k dnešnímu cyklovýletu.

📅 Listopad 2025: Bod zlomu a nečekaná diagnóza

Tlak vygradoval. Ocitla jsem se pod tíhou tolika rolí: máma, partnerka, podnikatelka, dcera, že jsem nemohla dýchat.

Můj muž od února 2025 procházel nekonečnou sérií miniúrazů s nohama. V naprosto stejnou dobu (o den od sebe) náš malý synek prodělal svůj první epileptický záchvat. V té době nechtěl můj muž o psychosomatice ani slyšet, a tak jsem v listopadu k psychologovi zašla nejdříve já.

Tam nastal obrovský zlom. Dozvěděla jsem se pravdu, která pro mě byla v mém věku,
s vysokoškolským diplomem a se dvěma malými dětmi, naprostým peklíčkem: Mám nejspíš ADHD.

V kombinaci s mým znamením Blížence to byla neuvěřitelně divoká dynamika. V první chvíli odmítnutí, vnitřní boj se sebou samou. 

📅 24. únor 2026: První krok na veřejnosti

Vydávám svůj první článek o propojení rodokmenů a rodinných konstelací. Začínám veřejně spojovat tvrdá data a hluboké emoce. A to jsem už na toto propojení myslela 2 roky. Naštěstí právě průvodkyně rodinnými konstelacemi Vlasta Lisková se stala mojí zákaznicí a my jsme mohly společně začít pro vás připravovat jedinečné propojení.

📅 12. březen 2026: Narovnání s babičkou

Procházím hlubokou rodinnou konstelací u své úžasné zákaznice a průvodkyně Vlasty Liskové. Společně se nám daří babičce Zdeničce s obrovskou úctou nechat to, co bylo její. Je to první krok k tomu, ať mohu dýchat konečně sama za sebe.

📅 18. března: Psaní Deníku jako jeden ze způsobů terapie

Začínám znovu psát Deník. Pořizuji si nádherný vázaný sešit se stromem na přední straně a plnicí pero. Nádherný strom se 7 kameny a 8. jako zámkem. 8 pradědů a prababiček, o něž a jejich předky se opírám.

📅 30. březen 2026: Strachy a malá holčička

Obrovským aha-momentem pro mě byl skupinový online workshop o strachu u [Péti Chocholouškové – odkaz na její web] (v rámci SMART klubu u [Alexandry Staňkové – odkaz na její web]). Vracím se do dětství a uvědomuji si zásadní věc:

Mohu být tou malou holčičkou, která si jen tak hraje teď a tady. Nemusím neustále úzkostlivě řešit, jak sama uživím celou rodinu.

📅 2. duben 2026: Noční les a táborová propiska

Když o Velikonocích odjíždíme pryč a mně dojdou náhradní náplně, musím improvizovat. Píšu obyčejnou reklamní propiskou k výročí 40 let našeho tábora. Ta nedokonalost je osvobozující. Celý duben je turbulentní, ale já skrze psaní léčím svou duši a pojmenovávám své největší strachy.

Díky inspiraci a bezpečnému vedení od [Jana Svobodová – odkaz na její web] zažívám hlubokou noční cestu do lesa.

V nočním lese to bylo velmi zajímavé. Překvapilo mě, jak bylo docela vidět. A já velký strašpytel dobrovolně jdu v noci se v něm promenádovat… Jdu po cestách, kam mě to táhne. Jdu docela svižným krokem. Strach a moje nátura tu dělají své. Pak něco zapraská. A já se zastavím. Ztuhnu a chvíli čekám a pohazuji si s tím strachem. Zaujme mě strom, možná o 70 metrů dál. Jako kdyby mě vybízel „Pojď za mnou.” Seberu odvahu a jdu. Ale už nespěchám. Jdu pomalu. Nesmím spěchat. Musím se zklidnit, nehonit se. 

Se stromem si povídám a symbolicky na něj přiložím nejdřív jednu ruku, vrátím se zpět na cestu a po chvíli přikládám na něj i svoji druhou ruku. Ta má dnešní cesta končí….

A nebo možná začíná!

Po cestě zpátky mi dochází, že neustále žiji v budoucnosti, neumím se zastavit a hrnu se za výkonem. Uvědomuji si, že v přítomném okamžiku dokážu být jen tehdy, když tancuji bachatu, salsu nebo kizombu, když v červenci odjíždím na 18 dní na dětský tábor, a i tehdy, když ležím v matrikách a hledám s vámi předky vaše předky.

📅 7. duben 2026: Vychází pro vás rozhovor Síla předků: dobrodružná cesta k sobě – Vlasta Lisková

S mojí zákaznicí a zároveň průvodkyní na rodinné konstelace jsem pro Vás natočily rozhovor Síla předků: dobrodružná cesta k sobě, ve kterém ukazujeme, co přináší tvorba rodokmenu na jedné straně rodinného stromu a co přináší, když člověk projde rodinnými konstelacemi na druhé polovině pomyslného rodinného stromu.

Proč je důležité se zaměřit na obě poloviny srdce stromu a hlavně, kterou začít. Hledání předků je napínavá detektivka, která do jisté míry chce čas a trpělivost. Ale, když máte jasný plán a víte jak, hledání jde poměrně rychle a jednoduše. Je to však úžasný koníček, který vás doslova pohltí a poté, co se dozvíte jeden příběh předků, chcete vědět další. Chcete porozumět. Možná vám v tu chvíli začne trochu dávat smysl, proč se vaši předci chovali tak či onak, nebo proč

A právě tady mohou dál pomoci rodinné konstelace, které dokáží přinést na světlo věci, které do teď byly skryté, i když jste něco cítili a v určitých situacích jste nebyli sví. Pomohou vám dál pokračovat na Dobrodružné cestě sami k sobě.

📅 12. května: První terapie a malý krůček k malé Zdeničce

Byť řeším současnost, tak na terapii jdu s paní Mlejnskou do minulosti. Do svého dětství.

📅 Druhá polovina května 2026: Přijetí a narozeninové zrcadlo

Začínám přijímat své ADHD. Už s ním nebojuji. Padne rozhodnutí, že se nechám oficiálně otestovat.

21. května slavím narozeniny a od jednoho ze svých čtenářů dostávám nádherné přání. V tu chvíli mi to dochází: V životě nejvíc záleží na hlubokých, pevných vztazích. To, jací jsme povahově, co nám bylo vtisknuto do DNA přes rodiče a prarodiče, nás formuje po celé generace. Když známe příběhy svých předků, pochopíme, proč jedna babička byla generálka a druhý děda málomluvný morous. Ani jeden to neměl lehké a nikdo není žádný viník.

📅 11. červen 2026: Rozuzlení v temném archivu

Byl to Mezinárodní den archivů. S partou badatelek a badatelů z naší facebookové skupiny Rodokmeny s vášní jsme tentokrát na večer vyrazili do Archivu bezpečnostních složek (ABS).

Ale než jsem tam přišla, měla jsem další vlnu emocí a  uvědomění. Dopoledne mě chytla psací múza a já dávala dohromady tento článek. Slzy mi tekly proudem. Symbolicky jsem babičce Zdeničce a pradědovi Josefovi Novákovi zapálila svíčku.

A uvědomila jsem si hned několik věcí:

1. Moje babička zemřela 7. června. Letos je to přesně 11 let.
2. Letos jsem si tento archiv ABS tak nějak podvědomě vybrala, protože se dotýkal mého pradědy, babičky Zdeničky tchána Josefa Nováka.  I on měl neuvěřitelně těžký, drsný osud.
3. Tím, že tu pro Vás její příběh píšu, prošla jsem si rodinnou konstelací u své zákaznice Vlasty Liskové, tím jsem se vydala na svoji vlastní dobrodružnou cestu k sobě. To, že s úctou si uvědomuji, čím moje babička Zdenička prošla, že byla milující generál, a že mohu nechat její příběh žít dál v písemné a ústní podobě, ale žít svůj život. Já už nemusím být tou silnou ženou, kterou ona musela být. Mám vedle sebe skvělého chlapa, který tu je a umí mě podržet. Mohu se o něj opřít. Já už mohu. Což ale může mít dopad na rozkvět našeho vztahu. A o tom přeci život je: o hlubokých vztazích. 

A berte to tak, že jakmile se i Vy vydáte na tuto podobně dobrodružnou cestu, tak nejspíš budete brečet jako želvy podobně jako já. To k tomu patří. Ale to, co za tím může přijít. Stojí za to. Můžete žít svůj život. Ne někoho před Vámi. Byť by Vás třeba vůbec nenapadlo, že to může být někdo z předků tak blízko Vás!

Brečím tu jako želva a beru to psaní posledních článků jako jednu z forem léčení mé duše.

V duchu jsem jim oběma řekla:

„S obrovskou úctou Vám nechávám Váš příběh. Váš těžký život patřil Vám a Vaší době. Já s láskou přijímám svou vlastní cestu a svůj vlastní život.“

📅 15.-18. června Léčení komunikace

O pondělí až čtvrtku ráno ještě nemohu nahlas mluvit. Je to čerstvé. Musím to nechat ještě plynout. Ale na čtvrteční terapii k paní Mlejnské jsem šla v dost rozloženém stavu.
A byť mé rozpoložení způsobilo něco úplně jiného, na terapii jsme probíraly výčitky. To, že ta malá Zdenička má strach cokoliv říct, protože by se pak na její hlavu snesla fúra výčitek. 

Nedůvěra pak vede k nekomunikaci, což je špatně. Komunikace je důležitá. Učím se věřit. Učím se komunikovat a nechat výčitky zavřené za dveřmi a nepouštět je dál. 

Můj muž je tady. Je milující a rodina je pro něj prioritou. Mohu se o něj opřít. A v tom je naše obrovská společná Síla. 

📅 22. června Rozloučení s nečtenáři a velká čistka

Sedím u počítače a odhlašuji ze své e-mailové databáze stovky lidí, kteří už mě dlouho nečtou a se kterými se naše cesty rozešly. Dochází mi, jak moc je to symbolické pro můj vlastní život. Učím se „propuštění“. Cesta k sobě není sluníčková. Je o tom naučit se říkat NE, přestat se schovávat a na rovinu ukázat své touhy a vášně. Je o nastavení hranic – k ostatním, ale možná především k sobě. Když se člověk zbaví toho „mrtvého balastu“ (očekávání druhých, starých křivd, strachů z odsouzení), sice to chvíli bolí, ale najednou se dýchá mnohem snáz. Zbyde jen to podstatné. Ti lidé, kteří s vámi doopravdy rezonují. 

📅 23. června slavím zděděný svátek a vracím symbolicky babičce její příběh

„Babičko Zdeničko: S obrovskou úctou Ti nechávám Tvůj příběh. Tvůj těžký život patřil Tobě a Tvojí době. Já s láskou přijímám svou vlastní cestu a svůj vlastní život. Děkuju.“

Jsem s dcerkou na školním cyklovýletě. Máme dámskou jízdu v přítomném okamžiku!

Síla předků: Co po nich vlastně dědíme?

Nedávno mi v reakci na jeden z mých e-mailů napsala jedna úžasná badatelka hlubokou myšlenku. Svěřila se mi, že čím víc se noří do minulosti, tím víc si uvědomuje, jak neuvěřitelně těžké životy naši předci měli. A že spousta našich dnešních problémů se v porovnání s jejich bojem o holé přežití zdá vlastně menší.

My dnes máme kde hlavu složit. Máme práci – a mnozí z nás dokonce takovou, která nás baví, naplňuje a neděláme ji jen pro pouhé uživení. A hlavně, většina z nás má to obrovské štěstí, že vidí své děti dospívat. Naši předci zažívali ztráty dětí jako krutou, běžnou realitu. Ano, i dnes kolem sebe bohužel znám ženy, které potratily, nebo rodiče, kteří přišli o své milované dítě. Je to nepopsatelná bolest.

Ale žijeme v době, kdy už o ní můžeme otevřeně mluvit. Žijeme v době, kdy se naše duše může hojit teď a tady, a nemusí tu tíhu slepě předávat dál na několik dalších pokolení. Rozvody a rozpady rodin se dnes často dějí proto, že lidé v sobě nemají vyřešenou minulost. Neumí komunikovat, protože neměli žádný zdravý vzor. Ale je na nás, abychom tento kruh přerušili.

Když se vydáte na tuto Dobrodružnou cestu k sobě, nejspíš budete brečet stejně jako já. To k tomu patří. Ale to, co přijde potom – to hluboké uvolnění, svoboda, síla rodu, která vás podrží, a lehkost bytí – za to stoprocentně stojí. Já v to věřím! Touto naší vlastní vnitřní cestou pouštíme a uzdravujeme i to, co oni sami ve své době nosili hluboko v sobě, ale vůbec to neměli možnost pustit, odtruchlit nebo svobodně milovat.

Já tu pro vás budu stále svítit. S radostí, nadšením a elánem vás provedu historií vašich rodů, protože hledání předků dělám celým svým srdcem. Je v tom moje vize. A věřím, že za 50 let bude díky tomu mnohem více rodin znát své kořeny, příběhy svých předků
a skrze ně i sami sebe.

🗺️ Fakta, emoce a psychogenealogie: Kudy povede vaše dobrodružná cesta k sobě?

Pokud cítíte, že vás příběh babičky Zdeničky zasáhl, jak jsem se i já vydala na Dobrodružnou cestu sama k sobě a chcete se také vydat na svou vlastní cestu do minulosti, připravila jsem pro vás Rodový kompas. Je to bezplatný balíček tří průvodců, které jsme daly dohromady, abychom vás na této cestě podpořily – já a moje úžasná zákaznice a průvodkyně rodinnými konstelacemi Vlasta.

Celý Rodový kompas si můžete poskládat podle toho, co v tuto chvíli nejvíc potřebujete:

• Inspirace a praktické bádání (u mě na webu): Podívejte se na náš hluboký společný rozhovor Síla předků: dobrodružná cesta k sobě a rovnou si pod ním stáhněte můj praktický Badatelský checklist, který vás bezpečně provede prvními kroky v matrikách.
  👉 [Chci se podívat na rozhovor a stáhnout si checklist]
  
• Propojení v nitru a hojení emocí (na webu u Vlasty): Třetí částí kompasu je nádherná Konstelační meditace, kterou pro tento komplet vytvořila právě Vlasta. Meditace vás bezpečně provede napojením na sílu vašeho rodu a můžete si ji poslechnout přímo na jejích stránkách.
  👉 [Chci si poslechnout Konstelační meditaci na stránkách Vlasty]