Jak historie rodu a rodinné konstelace ovlivňují naše dnešní vztahy? Přečtěte si drsný příběh z matrik a sčítání lidu, který mi ukázal, proč byla moje babička generál a jaké rodové zátěže si nevědomě neseme s sebou.

Historie rodu na vlastní kůži: Proč byla moje babička milující generál?

Máte občas pocit, že vaše reakce, strachy, přístup k životu, nebo vzorce chování nejsou tak úplně vaše? Že opakujete situace, které už před vámi žil někdo jiný, a v partnerských nebo rodinných vztazích narážíte na neviditelné zdi?

Nedávno jsem oslavila narozeniny a v jednom z krásných přání od mých čtenářů byla slova, která mě zasáhla přímo do černého. Čtenář mi přál kolem sebe ty správné lidi. Donutilo mě to k hlubokému zamyšlení nad tím, co vlastně v životě hledáme. V životě je totiž naprosto zásadní mít bezva vztahy. Hluboké, pevné vztahy: ať už s partnerem, dětmi, rodiči, nebo přáteli. Jsou tím největším kritériem pro to, abychom se v životě cítili spokojení, bezpeční a šťastní.

Jenže vztahy nevznikají ve vakuu. To, jací jsme povahově, co nám bylo vtisknuto do DNA a předáno přes rodiče a prarodiče, nás denně formuje. Naši předci si v sobě často nesli obrovskou zátěž, těžké batohy plné traumat, o kterých se v rodině raději nemluvilo. A my, aniž bychom si to uvědomovali, si od nich bereme nevědomou loajalitu. Kopírujeme jejich obrané mechanismy a divíme se, proč se nám hroutí komunikace.

V minulých článcích jsme spolu řešili rodinné konstelace, sílu žen v naší minulosti i to, jaké hlášky od prarodičů se do nás silně vtiskly. Dnes chci jít s kůží na trh. Ukážu vám na konkrétních faktech z matrik a archivů mé vlastní rodiny, jak moc nás historie rodu ovlivňuje a proč má smysl vědět, jak najít předky a pochopit jejich osudy.

Detektivní pátrání: Když matrika a sčítání lidu odhalí skryté drama

Když se podíváte do rodokmenu na suchá data, vidíte jen jména a čísla. Ale když tato data propojíte s historickými souvislostmi, začne před vámi ožívat skutečný, často velmi syrový film. Najednou pochopíte, proč jedna vaše babička byla drsná jako generál a druhý děda málomluvný morous. Oni se snažili pod nánosem životních událostí přežít.

Moje babička Zdenička pocházela z Nebušic za Prahou a později bydlela u Šáreckého divadla v Liboci. Když se na její život podívám badatelským okem, vidím řetězec událostí, které by zlomily i silné muže. Všechno to začalo hluboko v její minulosti. Její starší bratr Jaroušek měl totiž jako malé, asi dvouleté dítě, tragickou nehodu. Údajně vlezl na nějaký valník a praděda Václav z druhé strany za vůz vzal, aniž by o malém chlapci věděl. Jaroušek vyletěl do vzduchu a spadl nešťastně na hlavu.

Tento moment navždy změnil celou rodinu. Ze sčítání lidu z roku 1930 jsem vyčetla drsnou realitu: Jaroušek v 8 letech prakticky neuměl číst ani psát. Moje mamka mi vyprávěla, že byl postižený. Jako správná badatelka jsem nelenila a zažádala si o jeho zdravotní dokumentaci přímo v Dětské psychiatrické léčebně v Opařanech, abych poskládala celý obrázek. Zajímavé je, že tam stálo: „Epilepsie„. A o opakujících se datech, které se k Jarouškovi pojí, ani nemluvě. 7.6., 2.2. a 5.3. Všechny tři spjaty s ním a s dalšími členy rodiny.

Babička se o Jarouška se svou maminkou (mou prababičkou Ludmilou, která raději používala své druhé jméno Růžena) obětavě starala. Jaroušek byl sice starší, ale mentálně zůstal tím mladším, opečovávaným dítětem. Když bylo babičce pouhých 13 let, její rodiče se rozvedli. Možná i pod tlakem viny za ten nešťastný úraz… Kdo ví. O tři roky později, když bylo babičce 16, milovaný bratr Jaroušek zemřel.

Jaký osud by je čekal, nebýt této jedné události? Tohoto jednoho nešťastného úrazu? Musel by Jaroušek v 18 letech narukovat do 2. světové války? Vrátil by se z ní? Jaký život by babička a prababička měly? A co praděda? Jak jeho to všechno vzalo? A kdo požádal o rozvod?

A upřímně mi samozřejmě přichází na mysl zásadní otázka: Byla bych tu i já dnes? Nejspíš vůbec ne. Život je o sledu okolností a rozhodně bychom ho měli žít sami za sebe. Ne za někoho jiného. S vděčností a Láskou.

Ženy, které musely zvládnout všechno samy

Babička sice později získala skvělého druhého tátu, přiženěného pradědu Emila, ale rány osudu neustávaly. O milovanou maminku přišla ve svých 33 letech a o pouhé čtyři roky později jí zemřel i tento skvělý otčím. Bylo mu pouhých 54 let.

A v té době babička stavěla dům. Dům, který horko těžko budovala dlouhých 10 let. Po smrti otčíma navíc nastalo dědické peklo: babička musela z tohoto rozestavěného domu složitě vyplatit jeho bratra (svého strýce). Aby toho nebylo málo, její manželství s mým dědou (jehož rodina měla za komunismu autoservis na Nymbursku) skončilo rozvodem. Zůstala na všechno absolutně sama s mou maminkou.

Babička byla vlastně první ženou v naší linii, které nezemřelo vlastní dítě. Ale zažila tolik ztrát, finančního tlaku a opuštění ze strany mužů, že si kolem srdce vytvořila neprůstřelný vojenský pancéř. Vytvořila si extrémně silné pouto se svou dcerou (mou mamkou). Stala se z ní generálka, která musela mít pod kontrolou naprosto všechno.

Když pak moje mamka prožívala své vlastní manželství a narodila jsem se já, babička byla všude. Bydleli jsme u ní v tom domě, který tak těžce vybojovala. Její ochranitelský, kontrolující režim byl ale tak silný, že to můj táta neustál a odešel. Historie se opakovala. Další rozvod. Další potvrzení babiččina programu: Na muže se nedá spolehnout, žena musí všechno zvládnout sama.

Ale pozor, při tom všem byla nesmírně milující babička. Vše dělala pro nás.

Proč musíme znát historii svého rodu?

Já sama jsem v tomto prostředí, s babičkou a mamkou, žila celých 20 let, než jsem odešla na vysokou školu do jiného města. A víte co? Tenhle program jsem do sebe nasákla jako houba. Žít v nevědomé loajalitě k babičce znamenalo věřit, že musím být ta drsná, samostatná holka, která nikoho nepotřebuje a všechno si zařídí sama.

Rozvody a nefunkční vztahy v dnešní době se tak často dějí proto, že se lidé jednoduše nepochopili. Protože si v sobě nevyřešili stará zranění, která jim pod kůži vryli jejich vlastní rodiče a prarodiče. Neumí komunikovat, protože to v dětství neviděli. Neměli zdravý vzor.

Naši předci to neměli lehké. Procházeli válkami, těžkými úrazy dětí, úmrtím dětí, chudobou a komunistickými podrazy. Nemáme to lehké ani my, ale když na sobě a na vzájemných vztazích budeme pracovat, náš život může být o dost lehčí a svobodnější. Je na nás, abychom tyto neviditelné rodové řetězy přetnuli. Abychom naše děti a vnoučata vedli k poznání sebe samého, k důležitosti otevřené komunikace a k rozvíjení zdravých vztahů.

A tato hluboká cesta začíná právě u mapování našich kořenů. Sestavit rodokmen totiž neznamená jen zaplnit políčka v rodostromu. Znamená to pochopit, proč naši blízcí jednali tak, jak jednali. A odpustit jim i sobě.

„Nejdříve poznejte své předky, poznejte sam/a sebe, abyste mohl/a poznat a pochopit ostatní. Naučili jste se s dalšími lidmi komunikovat. Protože to, co prožíváte, často nezačalo u vás, ale odráží se to na vašich současných vztazích možná víc, než si myslíte.“ Je to takový čarovný kruh. Ale když do něj vstoupíte, zjistíte, že tato cesta vyžaduje čas a trpělivost.

A to samotné hledání nás té trpělivosti učí. Ne vždy najdeme daného předka hned první den. Ale to přeci nevadí. Zítra máme taky čas. Už jen to, že je v matrikách hledáme, rozproudí v rodě neuvěřitelnou energii. A co si budeme říkat, hledání předků je dechberoucí koníček, u kterého si člověk hlavu od všech každodenních starostí fakt vyčistí.

Chcete letos v létě zažít stejný detektivní úspěch v archivech a vnést do své rodiny hluboke pochopení?

Přidejte k datům narození, oddání a úmrtí něco navíc. Naučte se číst mezi řádky a objevte skutečný příběh své krve. Abyste na tuto dobrodružnou cestu nemuseli sami, připravily jsme pro vás společně s průvodkyní na rodinné konstelace Vlastou Liskovou něco výjimečného.

Přijměte jako dárek Rodový kompas: jedinečné spojení badatelské logiky a hlubokého konstelačního vhledu, které spolehlivě propojí historická fakta s vaší duší.

Co díky tomuto kompasu okamžitě získáte?

• 🎥 Inspirativní video rozhovor Síla předků: dobrodružná cesta k sobě: o tom, jak se propojují rodokmeny a konstelace a proč se některé vzorce v rodinách opakují.
• 🧭 Můj Badatelský checklist: praktický průvodce krok za krokem, který vám ukáže, jak udělat první jisté kroky do online archivů (abyste dokázali najít třeba právě sčítání lidu).
• 🧘 Konstelační meditaci od Vlasty Liskové: pro hluboké vnitřní nacítění, uvolnění těžkých rodových zátěží a načerpání síly z vaší rodové linie.

Vstupte do historie svého rodu s lehkostí a porozuměním. Tyto tři dary jsou pro vás připravené k okamžitému stažení úplně zdarma.