Když jsem poprvé narazila na jméno mého 3*pradědy: Matěj Kyncl, zdálo se všechno jasné – jeden muž, jedna žena, dcera Anna. Jenže čím víc jsem listovala matrikami, tím víc se příběh začal lámat. Vždy znovu se objevovalo stejné jméno – a vedle něj jiné ženy, jiné roky, jiné osudy.

Zpočátku jsem si myslela, že jde o omyl. Že to přeci nemůže být pravda. Ale záznamy nelhaly. Další oddavky, další úmrtí, které jsem objevila, otevřely novou kapitolu Matějova života – kapitolu, kterou by nikdo nezapsal, kdybych nehledala dál.

🕯️ Matějův hlas
„Smrt jsem znal víc než dost,“ jako by mi napovídal z meziřádků.

Úmrtí přichází někdy častěji, než chceme

Úmrtí často odhalí víc než narození. A někdy nevypráví o smrti – ale o tom, kdo zůstal dál.

🕯️ Matějův hlas
Můj příběh začíná možná od konce. Úmrtí. Ne tak docela. Nezačíná přímo mým úmrtím, ale oddavkami mé dcery Anny Kynclové s Václavem Křtěnem. V nich je ale před mým jménem +. Ano, jejich svatby v roce 1885 jsem se už nedožil.

Z oddavek jsem se navíc dozvěděla, že oba snoubenci byli neplnoletí. Ženich potřeboval souhlas otce, nevěsta svolení c. k. okresního soudu ve Smíchově.

Její otec Matěj byl přímo z Kněžívky č. 9, maminka Rosalie Beránková z Pazderny. A jak to tehdy bývalo zvykem, svatba se konala v rodišti nevěsty. Mé další badatelské kroky tak vedly do matriky oddaných v Pazderně před rokem 1864 – tedy před pomyslným narozením Anny.

Když úmrtí je na každém kroku

🕯️ Matějův hlas
Je mi už 37 let a Rosalie není mojí první ženou. Moje „první“ oddavky byly
s Veronikou, kterou jsem bohužel před nedávnem nechal pohřbít. Stihli jsme spolu mít pouze tři děti.
S Veronikou jsme se brali v říjnu 1853, ale naše první dítko Marie Anna se narodila až v srpnu 1857. A pak se děti rodily skoro rok co rok. Čtyři roky ticha – to bylo na tu dobu neobvyklé. Ale proč tomu tak bylo, to už si nechávám pro sebe.

A co mi prozradily Matějovy oddavky s mojí prapraprababičkou Rosalií v roce 1861?
Ano, bylo mu 37 let. Údajně se narodil 7. října 1829. A já tehdy, po svém genealogickém nadšení, prostě zapsala datum do Databáze předků.

🔍 Každý detail, každou další informaci stojí zapsat si do Databáze předků, ať je to ukládání dat o předcích a samotné vyhledávání jednodušší.

👉 Přehledně vidíte, koho máte nalezeného, kdy, kde se narodil, vzal, umřel, v kolika letech, jakým povoláním se pradědové věnovali, mezi jakými obdobími máte hledat úmrtí, poznamenané odkazy na matriční záznamy a hlavně citace.

Ale co mě nejvíc zaujalo, bylo to malé slovo „vdovec“. A právě i takový velký detail si hned do Databáze předků zapisuji.

Úmrtní list Veroniky byl vydán těsně před oddavkami, ale to neznamenalo, že i těsně před nimi zemřela. A já měla obrovskou touhu zjistit víc — kdo byla Veronika, jak žili, kolik dětí jim odešlo.

🕯️ Matějův hlas
Ano, devět měsíců jsem čekal, než jsem se znovu oženil. A právě v zápise našeho oddání je konečně správně uvedeno mé datum narození – 1. června 1824. Moje praprapravnučka Zdeni na to přišla po čase: odečetla 37 od roku 1861. Takže rok 1829 vůbec nepřipadal v úvahu… 😄
Jenže, v mém životě mě smrt provázela až příliš často.
Veronika nebyla moje první manželka!

V části Poznamenání jsem objevila 4. bod, kde stálo:

„Úmrtní list první manželky ženicha z fary Tuchoměřic, 3. října 1853, č. 83.“

A začalo další pátrání. Tentokrát v matrice zemřelých.

3 ženy, 5 úmrtí, jeden muž, jedna vesnice

🕯️ Matějův hlas
Moje první žena Anna se dožila 30 let. Druhá Veronika 32. A Rosalie… ta mi odešla ve 24 letech, pár dní po narození našeho čtvrtého dítěte. Kéž bych mohl říct „narození“ – narodilo se již mrtvé.
Smrt mě provázela mým životem a držela se mě zuby nehty. Tolika úmrtí mých blízkých jsem musel být svědkem. Tolik mých vlastních dětí jsem musel nechat pohřbít. Všechny tři děti, které jsem měl s Aničkou, Marie, Anna I, František. Moje dcera Anna, později Křtěnová, byla vlastně Anna III. – dvě předešlé mi zemřely. A poslední syn dokonce beze jména.
I já sám jsem odešel na zánět plic, v 52 letech.

Lekce pro každého badatele

Berte s nadhledem, že se jména a příjmení předků liší. V záznamech je můj trojnásobný praděda jednou jako Matyáš, jindy Matěj, s příjmením Kinzel, Kinzl, Kyncl.

Věky u oddavek a úmrtí jsou často jen orientační – ověřujte v dalších zdrojích.

🕯️ Matějův hlas
Nesledujte jen narození. Sledujte, kdo odchází.
Smrt bývá často nejpřesnější mapou života.

Na co si dát pozor při bádání:

• Část Poznamenání často skrývá cenné detaily – může vám odhalit nečekané příběhy.
• Neděste se, když narazíte na Aničku III., Václava IV. nebo Veroniku III. Rodiče dávali jména znovu po zemřelých dětech.
• U úmrtí bývá uveden i ten, kdo osobu „zaopatřil svátostmi“ – kněz, který jí pomohl na poslední cestě.
• Příčina úmrtí se zapisovala pravidelně od roku 1784 až do roku 1999. Zapisujte si i vy příčiny úmrtí současných předků – jednou budou mít pro vaše potomky velkou cenu.
• Místo pohřbu nemusí být ve stejné vsi jako úmrtí.
• Navštivte hroby svých předků. Najdete data, jména a často i nová spojení s žijícími příbuznými.
• Zeptejte se i „strýčka Googla“ nebo dnes už i AI – zda neexistuje online správa hřbitova ve vaší obci.

🧩 FAQ – často kladené otázky

Jak najdu záznam o úmrtí svého předka?
Podle farnosti, kde žil, a církve, ke které patřil.

Co dělat, když úmrtní list chybí?
Zkuste hledat oddavky – ty často uvádějí, zda byl ženich/vdovec. Pomůže to zúžit časové období úmrtí.
Někdy i matrika narozených obsahuje malý křížek (+) s datem úmrtí – ale pozor, ne všude.

Co všechno může matrika zemřelých prozradit?
Povolání, věk, příčinu smrti, číslo domu, vdovec/vdova, manžela/manželku, svědky – a často i příběhy, které byste jinak nikdy neodhalili.

Konec, který není koncem

🕯️ Matějův hlas
Až příště otevřete matriku, nezapomeňte – i tam, kde stojí „zemřel“, se někdy skrývá začátek.

A opět, i během psaní tohoto článku mě pohltilo hledání.
Našla jsem všechna tři úmrtí Matějových dětí s první ženou Annou, oddavky jeho dcery Marie, kterou měl s Veronikou i další Kincly – potomky Josefa a Václava.

Matěj se stal pro mě hrdinou. Tolik bolesti musel unést – a přesto tu jeho jméno zůstalo.
Stal se příběhem o ztrátách, které dávají smysl teprve tehdy, když je někdo po sto sedmdesáti letech znovu přečte.

A právě tehdy, v tichu mezi řádky, se setkávají naše hlasy — jeho a můj.

On konečně promluvil. A já jsem konečně pochopila, že i úmrtí může být způsob, jak najít život.

A víte co?
Kdyby Matěj nepřišel o své první dvě ženy, možná bych tu tyto řádky nikdy nepsala.
Taková je síla úmrtí v rodinách.

💾 Zapište i vy příběhy svých předků do Databáze předků

Matějův příběh by možná zůstal zapomenutý, kdybych si jeho data nezapsala do Databáze předků.
Právě tam se jednotlivé jména, data a osudy začaly spojovat do jednoho celku.
A přesně to může udělat i váš příběh.

• přehledně evidujte narození, sňatky i úmrtí,
• propojujte jednotlivé generace,
• zaznamenávejte rodové vazby, příběhy i fotografie,
• a vytvářejte rodokmen, který bude vyprávět.

🕯️ Matějův hlas
Každý zápis, který dnes uložíte, může být zítřejším začátkem nového příběhu.

💬 Komentáře

Jak jste se při čtení Matějova příběhu cítili?
Máte i vy ve svém rodokmenu osudy, které vás zasáhly?