Vydejte se se mnou po stopách prapra…babičky Kateřiny. Nemanželské dítě, rodinná tajemství
a badatelské objevy, které mrazí. Trochu v jiném podání, s nadhledem a s notnou dávkou údivu.
Obsah
Nemanželské dítě: Příběh vypráví 5*prababička Kateřina Opavová
Povím vám svůj příběh
Povím vám dnes svůj příběh a napínavou detektivku, kterou jsem pro svoji praprapraprapravnučku Zdeni tím pádem přichystala.
Dětství a sourozenci
Narodila jsem se 24. září 1762 v Kalenicích u Horažďovic rodičům Josefovi a Magdaleně rodu Opava. Pokřtěna jsem byla o den déle. A jsem nejstarší ze sourozenců. Mám ještě Marušku, Tondu, Aničku, Jeníka a Tomáška, z nichž minimálně další dva se dožijí dospělosti a mají do vašich dní své potomky. Stejně jako já, samozřejmě.
Jaké to bylo být děvečkou
Pracuji jako děvečka. I to je možná důvod, proč mám nemanželské dítě.
Narození Jozífka – první nemanželské dítě
V mojí době plnoletost přichází až ve 24 letech. No jo, Vy ji máte už v 18! A jaké máte možnosti. Můžete si vybrat partnera. Můžete s ním mít dokonce děti dřív, než se vezmete! Oh, to u nás tak není. Upřímně, svobodná matka není žádná procházka růžovou zahradou.
V březnu 1789 se mi v Kalenicích 37 narodil Jozífek. V jeho záznamu narození byste těžko ale hledali zápis o jeho otci. Bohužel si mě nevzal, a tak Jozífek byl možná prakticky první moje nemanželské dítě.
No to víte, to přeci všechny tyto informace a taje musí nejprve odhalit ta moje praprapra…vnučka Zdeni. A to si pište, že i když jí to už jde fakt od ruky, tak stejně stále má co odhalovat a koho dohledávat. A že se jí pěkně ještě schováváme.
Další děti a rodinné spletitosti
Dalším mým synkem narozeným v Kalenicích 37 je skoro o 5 let mladší František. A též nemá svého otce uvedeného. Též je vedený jako nemanželské dítě.
A i mojí sestře Aničce se v září 1793 v Kalenicích 37 narodila dceruška Anička. Jenže, u jejího záznamu narození je dopsáno, že otec byl Jan Zábranský. Stalo se tak díky jejich oddavkům v roce 1801. Jenže taky je to 8 let…
Navíc v listopadu 1791 jistá Kateřina Opavová porodila syna Martina v KRejnicích číslo 5. Opravdu Krejnice, neboť hned vedle Kalenic jsou Kejnice.
A při hledání předků není dobré si splést vesnice!
Svatba a nový začátek
Jenže, ono to u mě není jen tak. Já jsem se totiž na konci ledna 1798 provdala za Jozefa Hudce a v prosinci se nám narodil Jeník.
Takže těžko by moje 5*pravnučka Zdeni hledala moje úmrtí pod příjmením Opavová. Kolik by se natrápila, než by prakticky zjistila, že já jsem se stihla ještě vdát a mít ještě syna Jeníka!
➡️ Proto je dobré nacházet všechny sourozence. Vždy se člověk něco dozví. A někdy není na škodu, odložit samotné indexy, jmenné rejstříky nás, vašich předků a rovnou luštit ty naše jména a příjmení v matrikách. A i klidně čísla popisná. To se někdy dozvíte věcí.
Tajemství, která jsem si vzala s sebou
A jestli byl Jozífek Jozefův syn? To vím už jenom já. V matrice stále chybí zápis o otci. Možná proto, že jeho otec opravdu nebyl. Možná proto, že malému Jozífkovi už bylo 9 let a farář jednoduše už mého muže do matriky narození nedopsal. To už si ale nechám pro sebe.
Nicméně, jedna malá naděje, šance by tu byla. Ale opravdu, opravdu malá. Mohla by se vyzkoušet genetická genealogie, respektive v tomto případě autozomální test. To mi z toho jde hlava kolem, co už v roce 2025 je za vymoženosti!
Jenže se musí otestovat ta nejstarší vaše generace a od ní se příbuzenstvo do naší doby dá dopátrat tak cca 5-6 generací. A to otázka, jestli by vůbec nějaký potomek samotného Jozefa Hudce se nechal v dnešní době otestovat taky. Takže v tomto případě to chce i notnou dávku štěstí.
Badatelská pomoc a radost z objevů
Počkejte, ještě nikam nechoďte! Ještě nekončím. To jsem se ještě zahřívala. Ona totiž existuje webová stránka od Miluše Rabové. Místopis jihozápadních Čech a na tu stránku Zdeni v minulosti přišla a zjistila nevídané věci. Právě díky této stránce a paní Míle dokázala pak v matrikách najít mé oddavky a mé další děti. Proto velké díky paní Míle!
Upřímně, vypsat nás takto všechny není žádná legrace. Jsou za tím stovky hodin, ba možná tisíce hodin v matričních knihách a pak nás ještě všechny musela paní Míla zapsat na webu. A to je též práce, která si vyžaduje trpělivosti.
Ale právě díky práci paní Míly mohla moje praprapra..vnučka Zdeni propojit pana Zdeňka Opavu jako potomka mého bratra Antonína a ještě strejdu Čendu, potomka mé sestry Anny, o které jsem vám už vyprávěla. Měla za svobodna dcerku Aničku.
Se strejdou Čendou jezdívala Zdeni na dětský tábor (a ona stále jezdí). Jenže si stále myslela, že příbuzensky je se strejdou spojená díky sňatku s jeho ženou. Její babička Františka a Zdeni prababička Ludmila Růžena ŽAHOUROVÉ byly sestry. A tentokrát Horažďovice prosím.
A ejhle, i se strejdou Čendou má první společné předky moje rodiče Jana a Magdalenu. Řekněme narozené někdy v první polovině 18. století. V tomto období ty zápisy věků moc nesedí. Vždyť u úmrtí mého táty je uveden věk 96 let! Dokážete si to vůbec představit?
A ještě bych chtěla dodat, že dle dané webovky jsem se ještě jednou měla provdat a to rovnou v témže roce. A Jozef Hudec, můj první muž byl myslivec z Jedomělic. Dokonce až od Smečna, které je kousek od Kladna a Slaného u Prahy. Takže toto povolání, žádná kilometráž vůbec nevadí. A tedy, to se ještě Zdeni poměje, hledat, kam jsem se to vlastně přestěhovala. Obzvláště, když jsem se pak údajně měla jmenovat Grůšová. A nějaký Milotín, možná Miletín. Ale o tom třeba zas někdy jindy.
Co z toho plyne pro dnešní badatele
- Hledejte všechny sourozence – nejen přímou linii.
- Sledujte čísla popisná, povolání i kmotry a svědky.
- Nezavrhněte zápis jen kvůli chybějící informaci o otci či „čárce“ v matrice.
- Nemanželské dítě vaší prapraprababičky nemusí být jen jediné.
- Někdy vám může pomoci i samotný Google, a nebo úžasný počin dalšího nadšeného badatele.
Příběh nemanželského dítěte není ostudou – je to realita mnoha rodin. A nese v sobě silné emoce i svědectví o životě vašich předků.
Závěr: Až jednou budete hledat…
A ještě taková vsuvka, že to nemanželské dítě se u nás v rodině dědí! I sám můj syn Jozef má svoji prvorozenou dceru Antonii za svobodna. Její maminku Marii Annu Moravcovou si bere až skoro po
2 letech v roce 1820. No, to víte. Doba napoleonských válek.
Proto buďte rádi ve své době a s možnostmi, které máte. I když od Zdeni vím, že i v té Vaší době to též máte náročné. Zase ale jinak, než za nás.
A kdyby náhodou, tak moji praprapravnučku Zdeni sledujte, ať vám může odkrývat další podobné příběhy jako je ten můj.
A pokud nechcete na své badatelské cestě tápat sami, je tu Zdeni pro vás.
👉 Rezervujte si online genealogickou konzultaci a společně se s mojí prapra…vnučkou vydejte za vašimi předky.
Stejně tak, jako se dostala až ke mně.
Komentáře
Co pro vás bylo v článku nové? Čím vás článek zaujal? Na co se chcete zeptat? Sdílejte, pište. Budu moc ráda. Vaše Zdeni Julie.
Dobrý den.
Hezký a velmi poutavě napsaný a „odvyprávěný“ příběh. I při mém bádání a hledání jsem se setkal se „stejnou“ příhodou, která byla zasazena do mladšího období. Jednalo se v mém případě o mou prababičku, které se v jejích 17 letech narodil první syn, můj dědeček, u kterého nebyl uveden otec, a po sedmi letech se jí narodil druhý syn, taktéž „bez“ otce. Co já pročetl okolních matrik, ve kterých jsem hledal prababiččino úmrtí. Po mnoha letech jsem objevil shodu v narození prababičky. To bylo při uvedení jejího sňatku, který byl po čtyřech letech od narození jejího druhého syna. Kontaktoval jsem správce dotyčných stránek, a chvíli nám trvalo, než jsme se shodli na tom, že se jedná o tutéž osobu, naši společnou babičku. Můj „nový“ příbuzný, ani nikdo z jejich rodiny neměl tušení o tom, že babička měla dva nemanželské syny, a já neměl tušení, že se vdala a měla dalších šest dětí. A jak už to, tak bývá, už se asi nikdo nedovíme, jestli třeba její manžel nebyl mým pradědečkem.
Krásný den,
moc děkuju. Budu pokračovat ve vyprávění dál, protože ty příběhy jsou na tom bádání právě ty nejsilnější.
Též máte úžasný příběh a ještě větší rodinu! 😊
Ale třeba by zrovna ve Vašem případě ta genetická genealogie mohla pomoci. 😉 Nejdříve bych šla cestou sčítání lidu, kde v průběhu času Vaše prababička bydlela. Byla ve službě? Měla pracovní knížku? Zkuste oslovit i klidně nejbližší okresní archiv. Teba bude uložena tam.
Nikdy se nevzdávejte. A přeji hodně, hodně štěstí, aby se Vám podařilo Vašeho biologického pradědu nalézt. To je detektivka sama o sobě a ještě s moderními technologiemi k využití.
Také i v naší rodině je spousty nemanželských dětí a je zajímavé, jak se podobná situace téměř v každé generace opakuje. Nyní jsem zápasila s mojí praprapra babičkou Annou a prapradedou Jakubem.Našla jsem jejich děti, ale někde v matrikách bylo jméno babičky M. nebo Marie. Obě Zvolankové. Najednou na mne vyskočilo, že některé děti se narodily po úmrtí maminky. Trvalo mi , než jsem našla, že děda 1 rok po úmrtí Marie si vzal za ženu Magdalénu, její sestru. Ale trvalo mi to. Nyní mám další takový oříšek, ale musím chvíli vstřebat nabyté zkušenosti. Děkuji za krásné články a prima detektivku naší minulosti
Zdravím,
ano, pocity, buněčná paměť. V generacích to stále může zůstávat.
A jsou to často příběhy, které by člověk na první dobrou nevymyslel. A při tom je život píše sám. Mně se právě na tom líbí to si pokládat různé hypotézy, jak to mohlo být, co se stalo a ty si pak v dalších záznamech ověřovat, potvrzovat.
Brát to naše bádání jako takovou hru, napínavou detektivku, kterou my potomci tady máme vyřešit. Jednoduše myslet jako detektiv. 😊
Děkuju za pochvalu. Je to potvrzení, že mám pokračovat dál.
Dobrý den,
moc děkuji za Váš článek a Vaši práci.
Genealogie je mým koníčkem.
Jsem z větší rodiny, mám 2 starší bratry, ale nikoho jiného to moc nezajímá.
V minulosti toho dost shromáždil můj pra pra dědeček – rodné listy, dokumenty(sahají do 18. století). Jen mě zatím vůbec nebaví hledat v počítači. Na Vás se mi líbí ta badatelská vášeň. V článku se mi líbí ty reálie (třeba manžel myslivec). Jste pro ostatní velmi inspirativní .
Děkuji a zdravím z Prahy 9 – Střížkov.
Michaela Voldřichová, nar. 1977
Zdravím i Vás,
z druhého konce Prahy. 😊 A moc mě těší, že jsem mohla článkem inspirovat, dát Vám oddechnout si a jen se nechat unášet na vlnách minulosti.
Upřímně mám taky skupinovou dynamiku moc ráda, kdy můžeme sdílet své strasti, ale hlavně radosti z bádání a objevování. Není moc rodin, kde by víc členů bylo do hledání zapáleno, nebo by chtěli další a další informace a objevy. Moc Vám rozumím.
A na tak bohaté a daleko sahající dokumenty do minulosti! Wau! Tomu já říkám rodinné bohatství. Za mě osobně je to v mnohém jednodušší, neb přímo na daném dokumentu máte informace: svazek – knihu a fol, či stranu, na které máte danou osobu hledat. To je pak bomba, kolik osob z rodiny se dá docela rychle najít.
Zákaznice má též plno dokumentů a to byla jízda, když jsme společně hledaly a překládaly. 😁 😅
A jsem moc ráda, že ta moje badatelská vášeň z článku čiší. Mojí vizí je nás tu příbuzensky pěkně propojit. A hlavně tu tvořit naši realitu, která je plná radosti, napětí a objevů.
Děkuju