Dnes píšu o vlastním hledání předků v terénu a zároveň vám dávám tipy na výlety v okolí rodiště mé prababičky Marušky z Třemošnice. Byla z rodu LEBDUŠKA, který do Třemošnice přišel z vedlejšího Závratce kolem roku 1830. Její děda Václav se narodil 1834. V Generálním rejstříku k Berní rule z roku 1654 se dozvíte, že jistý Mach LEBDUŠKA a Jan RYCHTÁŘ,
s poznámkou též LEBDUŠKA, jsou uvedeni právě u vesnice Závratec.

Proč zrovna Třemošnice a až teď?

Třemošnice byla rodiště mé prababičky Marušky. Bohužel umřela, když mé mamince bylo pouhých 8 měsíců, ve věku 51 let. A aby toho nebylo málo, tak dokonce se maminky táta, můj děda, s mojí babičkou rozvedl a sám zemřel též ve svých 51 letech. Jednoduše nebyla zde žádná reálná vazba.

A ani mě to nikdy nějak sem netáhlo. Spíš byly povinnosti, a když jsem se už dostala do hledání předků online i v této oblasti, tak z daného archivu online aktuálně v roce 2024 „kvetu“.

Možná celkově zlom v touze dozvědět se víc i v této části republiky a v tomto rodě LEBDUŠKA nastal tehdy, když jsem oslovila paní úřednici právě v Třemošnici. Má stejné příjmení jako paní, která bydlí v čísle popisném, ve kterém se moje prababička narodila.

Ale paní úřednice tenkrát v roce 2021 předala své příjmenovkyni můj e-mail a paní – sestřenka – se mi ozvala. V té době jsem ale měla malé děti, takže nějaká vidina, že se tam vypravím, nebyla.

Nicméně mi „sestřenka“ předala kontakt právě na žijícího prastrejdu, o kterém zde též píši. Jak já jsem byla šťastná. A jednoduše to odstartovalo můj zvyšující se zájem o Třemošnici jako takovou a poznání své prababičky Marušky zase o kousek víc. Sestřenky babička Božena a moje prababička Maruška byly sestry.

S prastrejdou a jeho dcerou už jsem se viděla několikrát a domluvili jsme se, že já nás budu dál svolávat. Prozatím to bylo jednou za x měsíců.

A další, co mi už letos hrálo do karet, je věk a povaha mých dětí. Už doma nemáme batoláka a hlavně, už oba jsou ostřílení táborníci. Letos jsme byli prakticky na celém táboře. Tedy pobyt v Třemošnici jsem si s nimi dokázala představit.

A jelikož se svým mužem miluji přírodu a kempování, tak jsme se rozhodli stanovat v Autokempu Kraskov. Sami jsme se poznali na výše zmíněném dětském pionýrském táboře. A mně to na daný tábor, pro změnu kousek od města Horažďovice táhne pořád. Stále tam jezdím jako vedoucí.

Pro mě stanování a kempování znamená svobodu a podřízenost přírodě. A jsem moc vděčná za to, že naše děti to zvládají levou zadní. Prakticky říkám, že děti to zvládnou vždycky, záleží, jestli to zvládneme i my rodiče s nimi.

Pro náš pobyt jsem tedy nakonec vybrala Autokemp Kraskov, který leží jen přes kopec od Třemošnice. Původně nás tam ale měl můj muž jen odvézt a my jsme tam měli strávit týden sami. Nicméně dětské nemoci udělají své. A to si ještě můžeme doslova chrochtat, jakou zdravotní péči a léky oproti minulosti máme!

Náš odjezd byl tak posunut, že nakonec jsme jeli všichni. Muž si dal první den „Home office“ v kempu, čili „camp office“.

Hledání předků v terénu – tipy na výlety Třemošnice a okolí

Po pravdě poprvé za dobu, co jsme spolu, mě snad můj muž dokonce i pochválil za výběr místa! V okolí Třemošnice najdete jak vyžití pro chodce, tak i cyklisty a na své si přijdou i rodiče s dětmi.

Za náš 8 denní pobyt se nám zdaleka nepodařilo probádat a navštívit všechna zajímavá místa a já rozhodně vím, že se sem chci opět vrátit.

Třemošnice

Hned první den je můj muž tedy na „camp office“ a my tři vyrážíme přímo do Třemošnice. Jsem natěšená zjistit na matričním úřadě data a příčiny úmrtí mých předků rodu LEBDUŠKA. Bohužel online je úmrtí pouze do roku 1866. Hned několik Kateřin a jeden Václav byl online uveden v indexu, jmenném rejstříku, ale za příslušnou matriční knihou jsem už musela na úřad.

Jedu s dětmi autobusem. Jako první nás samozřejmě čeká zmrzlina. Ale ta je tak velká a sytá, že nám trvá snad půl hodiny, než ji slížeme. Pak vyrážíme směr Městská knihovna, neb tam je i zároveň infocentrum. A k mému milému překvapení i dokonce dětský koutek! No jednoduše úžasné. Mohu se porozhlédnout, paní se zeptat a děti se mohou s knihami, časopisy a hračkami zabavit. No, co víc si při hledání předků v terénu přát!?

No jenže synkovi se chce na záchod. No tak dobrá, přesuneme se do cukrárny. Naštěstí tady je též dětský koutek, a tak tu chvíli zůstáváme. Ještě nějakou dobu totiž trvá, než na městském úřadě budou znovu. Do 12:30 mají obědovou pauzu.

No a na úřadě s paní matrikářkami je to skvělé. Víc se rozepisuji níže v rámci mých zkušeností s konkrétními úřady.

Kolik km jsme ten den ušli? No děti uťapou 3,1 km. A to jsem chtěla jít ještě na hřbitov. Jenže dcerka už je unavená. Naštěstí přijíždí záchrana v podobě mého muže. Nedokážu si představit tu cestu až na hřbitov a už vůbec ne tu cestu zpátky do kempu! Mám skvělého chlapa a děti. ❤️

A právě ze hřbitova mám jedno překvapení a vděčnost. Minimálně jsem ráda, že já si procházím mezi hroby, děti si hrají a můj muž je po očku sleduje a dává mi ten čas.

To ale není naše jediná návštěva Třemošnice. My se do ní ještě vrátíme. Ale až v úterý.

Žleby

V sobotu míříme do Žleb. Moc na zámky a hrady nejsme, ale zámecké zahrady to je jiná. A tak se vypravíme i sem. Z Kraskova je to cca půl hodinka cesty.

Toto místo vřele doporučuji, neboť je tu obora se zvířaty. Můžete místo navštívit i s malými dětmi v kočárku. K vidění jsou bílí jeleni, kachny, různé druhy dravých ptáků, od rejsků, poštolek, rýsů až po orly.

Keltský skanzen a Ležáky

Na neděli můj muž našel skanzen Keltů. Procházet toto opidum je pro mě jako se vrátit časem. Malá obydlí. V rodině všichni spali spolu v jedné místnosti, prakticky v té jedné. „Jak dokázali přežít svoji dobu, abychom i my tu mohli být,“ šlo mi hlavou. Prakticky to opidum bylo na rovině. Jak se tenkrát mohli vůbec bránit?

Tento skanzen mohou navštívit i rodiny s malými dětmi. Kočárek po trávě v pohodě projede. Jen na vás budou chrochtat divoká prasata a možná vás budou honit husy. Jako pádili jsme docela rychle, když se s velkým kejháním za námi „rozběhli“. Ani nevíme, jak se dostali ven. Ale asi jsou zvyklé. Stejně tak i berani a ovce. Tedy pro děti taková malá minizoo.


Ležáky Ležíme na louce před „domem“ č. 23 a děti si tu hrají se žaludy a „veverkami“. Dívám se do nebe, na stromy a říkám samotným stromům: „Vy jste vysocí. Kolik vám je let? Vy jste možná té tragédii 24.6.1942 byly svědky.“ Dnes už to místo na člověka působí jako pár kamenů v upomínku. Ale při představě, co museli ten den zažívat, pociťuji chvění a strach.

Hned od začátku 2. světové války byla vesnice totiž důležitou spojkou se zahraničím. Smekám, jak duševně silní obyvatelé obce Ležáky museli být, když takto bojovali za svobodu při vědomí, že na ně mohou kdykoliv přijít.

Obec Lidice je odtud vzdálená 183 km, jak ukazuje místní ukazatel. Leží kousek od Kladna na západ od Prahy.

Seč – vodní nádrž

Pokud se tu v okolí objevíte a bude fakt teplo, tak doporučuji vodní nádrž Seč. Vjezd do autokempu a stání v něm je sice zpoplatněno, ale platili jsme „jen“ 100 Kč. To si myslím je zanedbatelná částka. Nebo si můžete zaplatit 50 Kč a stát na parkovišti před kempem.

Tento kemp je ale oproti kempu v Krakově obrovský. Za nás se nám stejně víc líbilo v Kraskově. Je to tam takové rodinnější, všechno blíž, než v Seči. A taky aspoň na rovině. V Seči si postavíte stan do kopce. Ale voda tu byla čistější než zase u našich rybníků Dolního a Horního Pekla.

Za mě tedy skvělý výlet, ale stanovat bych tam nechtěla.

Závratec, Berlova vápenka v Třemošnici

Jedeme všichni busem na zastávku Třemošnice – čerpací stanice. Odtud jsem se já odpoutala a zamířila přímo do Závratce a muž s dětmi do Berlovy vápenky.

Já jsem totiž šla předat své dopisy s kontakty na sebe do 3 čísel popisných právě v Závratci. Mým bádáním jsem totiž zjistila, že můj pra…děd Václav LEBDUŠKA se tu narodil roku 1770 v Závratci 3. A v rámci Závratce jsou ještě další možní příbuzní.

Mám obrovské štěstí, že zrovna je někdo doma. Představím se a začneme se spolu bavit. Dokonce mě pozvali i dál, a tak chvíli sedíme na zahradě a vyprávíme si. Údajně tam v určitém období byli FORMANI, nikoliv LEBDUŠKOVI. Možná můj pra…děd Václav *1800 byl posledním, který se tu narodil. To ještě vše musím zjistit. Předáme si kontakty, abych mohla „svým potenciálním příbuzným“ dát vědět, jak to tedy v minulosti bylo. Jsou velmi vstřícní a dokonce mi pan ukáže i obraz, jak dům v minulosti vypadal. A právě tady je to takový ten podlouhlý dům, který mě tak vábí a láká. Mně se moc takové podlouhlé roubenky líbí. Tady to sice roubenka není, ale i tak.

Na obrazu – fotce vidím pana FORMANA a další osoby. A celkově vidím, jak daný dům a okolí třeba kolem roku 19?? vypadaly. Nicméně rozloučím se a jdu dál. Mám ještě 2 čísla. Prakticky leží hned vedle sebe a tam právě pak byly dvě větve LEBDUŠKŮ. V prvním domě pán neví, ale v druhém se za oknem objeví postarší paní a bavíme se spolu. Opravdu její rod tu je už nějakou řádku let. Nechávám jí ve schránce můj dopis s kontaktem na mě. Snad se mi někdo ozve. A rychle se vracím za mými tři k Berlově vápence.

Berlova vápenka – muž mi do smsky píše, že ta výstava není nic moc, tak pro ušetření času ani nejdu a “jen” se paní zeptám, na koho se obrátit, abych se mohla dopídit, jak vážný byl můj praprapraděda Adolf HOVORKA vážný na vápence v Prachovicích a Boukalce. V Městské knihovně se mám pozeptat.

Dáme si pak oběd a nakonec opět skončíme v Městské knihovně s dětským koutkem. Nicméně tentokrát tam s dětmi zůstává muž a já jdu opět navštívit paní matrikářky. Přece mám zase další informace nalezené v mezičase.

Jistý Václav FORMAN umírá v Závratci 3 v roce 1950. Tož mám další prostor pro to, abych zjistila, jak a proč se na Závratec 3 dostal. V matrice online najdu, že se narodil v Závratci 15. A už mám první propojení se švagrovou mého pra…dědy Václava *1800 Barborou SEMRÁDOVOU z Biskupic. Právě babička Václava FORMANA se jmenuje Magdalena SEMRÁDOVÁ z Biskupic. A obě dvě by měly být dcery Jiřího. Už aspoň vím, odkud vítr vane. To, su spokojená.

No a aby to bylo taky i pro děti, tak opět navštívíme stejnou cukrárnu jako v pátek a nakonec i dětské hřiště. Můj muž zahlásí: „Tak jsem jim dal první recenzi na toto hřiště.“ Nám se líbí.

Pardubice a aquapark

Tady v tomto případě mě velmi mile překvapuje, jak blízko Pardubice od Třemošnice jsou. Je pravda, že to máme ještě s mezizastávkami v Prachovicích a v Heřmanově Městci, ale i tak do cca 45 minut tam jsme.

Ve výhni a s dětmi se tu člověk docela pěkně zabaví. Prostory vevnitř se mi líbily. Bazén, kde oba dva vystačí, takový bazén přímo pro ně. Nám dospělým je tak po pás. Do něj malá skluzavka, ze které je synek nadšený. A pak pár metrů od tohoto bazénu takové malé brouzdaliště pro prťata, kde i oni dva si vyhrají.

A venkovní prostor taky super. Stromy, takže si stín najdete a zároveň brouzdaliště jsou dvě. Tento den je hodně věnovaný zábavě dětí.

Hrad Lichnice

Ve čtvrtek jedeme navštívit hrad Lichnici, respektive to, co z hradu zbylo. Patří městu Třemošnice a je z „nádvoří“ nádherný výhled do krajiny.

A pak vřele doporučuji procházku lesem. Prakticky se tu v okolí, Podhradí, dají dělat různé několikakilometrové trasy. My si zvolíme 5 kilometrovou. A klobouk dolů před dětmi, že to oba ujdou a neremcají. To se mi neuvěřitelně osvědčuje hrát si. My si totiž hrajeme na Zvonilku a její sestru Modroočko a králíka. A děti metelí, ani nevím, jak je to možné. Asi jednoduše jsou tak mentálně zapojeny do hry, že nestíhají cítit nohy, nebo cokoliv jiného.

Zkušenosti na matričních úřadech Třemošnice, Prachovice a Heřmanův Městec

Třemošnice
S paní matrikářkami jsem mluvila nedávno a vím od nich, kdy mají polední pauzu. Dostáváme se tam akorát mírně po jejím skončení. Už dopředu vím, že za hodinu bádání v matričních knihách na úřadě, obzvláště tak starých matričních knihách, je správní poplatek 200 Kč. Ale kolik si dokážete najít matričních záznamů!? No pokud se už dopředu připravíte, tak si troufám i říct, že rozhodně přes 7 to určitě bude. Tedy při tomto počtu už se láme to, co se vám víc vyplatí. Jestli si tu hodinu bádat, a nebo záznamy chtít po paní matrikářce.

Ono totiž za fotosken – doslovný výpis je od roku 2024 správní poplatek 30 Kč a pak asi 10 Kč za další stranu, takže už mám i zkušenost, že jsem platila 40 Kč. Ale v tomto případě je pro mě výhodnější si tu hodinu bádat. Potřebuji minimálně rozlousknout úmrtí 2 Kateřin a Václava a pak i najít prakticky úmrtí Františka LEBDUŠKY *1872-1905 a teoreticky i Jana ŠEFELÍNA, druhého muže mého praprababičky Anny HOVORKOVÉ, ano dcery Adolfa HOVORKY, taky zde zmíněného.

Jsem spokojená, neboť je nacházím. Nicméně si říkám, co ta moje Anička musela všechno zažít. Oba dva muži ji umřeli něco málo přes 30. I Jan Š. umírá jen 5 let od jejich oddavek. A dokonce se dovídám, že měli ještě dceru Aničku, která též umřela. Dospělosti se dožil jen jejich syn Jan Š.

Psala jsem vám tu, jak jak prababička Maruška, tak i můj děda Zdeněk umřeli oba dva v 51 letech. Tak právě tady u naopak tato má praprababička Anička, Marušky maminka, se dožila skoro 95 let! Zemřela v roce 1978 a od roku 1913 už byla vdovou, podruhé. Neuvěřitelný příběh.

A to se to ještě prolíná, protože právě díky tomu, že jsem poznala svého prastrejdu, Marušky syna, tak u něj a u jeho dcery jsem viděla fotku jak Marušky a jejího muže Josefa, pradědy, tak ale i její maminku, právě Aničku! To je pak neskutečné, jaké obzory a možnosti se člověku otevírají.


Paradoxně jsem si s paní matrikářkami již před několika lety volala a psala e-maily, neb jsem hledala úmrtí mého prapradědy Františka LEBDUŠKY, tatínka prababičky Marušky. Věděla jsem, že v roce 1921 se praprababička jmenovala jinak. S jejich pomocí jsem tenkrát zjistila, že zemřel již v roce 1905 jako 33 letý. Opět další můj předek, který v tomto rodě umřel velmi brzy. To ještě moje prababička Maruška a děda Zdeněk s 51 lety se dožili „vysokého věku“ oproti prapradědovi.

A ještě chci zmínit, že jsme v minulosti spolu řešili, kde se právě František oženil s mojí praprababičkou Annou HOVORKOVOU. Údajně to mělo být v Ronově nad Doubravou. Ale tam bohužel právě dané paní matrikářky oddání vůbec nemohly najít. A víte proč? Daný údaj Ronov byl v matriční knize narození špatný. Reálně se vzali v Závratci, odkud prapůvodně (poslední můj přímý předek Václav LEBDUŠKA *1800) pocházel.

Takže sami vidíte, že se to bádání prolíná. Někdy online, někdy v terénu, někdy fyzicky v archivu, někdy přes paní matrikářky na úřadech. Každá oblast má své kouzlo.

Prachovice
Třemošnice a Prachovice sice leží kousek od sebe, ale i tak musíte na 2 matriční úřady. A právě můj praprapraděda Adolf HOVORKA se narodil na Boukalce, což byla část Prachovic. Teď už je ale srovnána se zemí a těží se tam.

A proč se na matriční úřad vydávám? Zaprvé chci vědět víc o dané osadě Boukalka a o praprapradědovi Adolfovi a za druhé, v matrice jeho narození je uvedeno, že zemřel 2.1.1939. No jenže daná matriční kniha úmrtí není ani v Třemošnici, ani v Prachovicích na úřadě, ale dokonce až v Heřmanově Městci!

Heřmanův Městec
A tak se tam cestou do Pardubic do aquaparku stavujeme. Můj muž jde s dětmi do zámeckého parku a já si štráduji přímo na matriční úřad. Trochu nervózní, neb jsem si tam v poslední době znovu nezavolala a nepotvrdila si s paní matrikářkou, že se „blížím“. Matně si vybavuji, že někde na matričním úřadě mi do telefonu říkali, že mají archiv… Ale asi jsem si to jen blbě propojila.

Paní matrikářka je na mě moc hodná. Předává mi matriční knihu úmrtí a mně se nakonec toho mého praprapradědu Adolfa přeci jenom daří najít. Jen je důležité si pohlídat, jestli správně hledáte v části úmrtí, nebo v jiné části, třeba narození, jak já jsem byla zpočátku horlivá.

Prapraprababička Františka mi dává trochu zabrat a chvíli mi též trvá, než se mi ji daří v matriční knize najít. Přeci jenom u ní jsem věděla jen to, že umřela před praprapradědou. Má u svého záznamu napsáno „vdovec“.

S paní matrikářkou si povídáme a během rozhovoru si uvědomuji jednu zásadní věc…

Moje překvapení, uvědomění a vděčnost

1. V roce 2024 bude totiž končit 75-letá ochranná lhůta pro oddavky. Tož, už jsem si předtím jásala, jak pro nás badatele a genealogy budou „badatelské žně“, a my tak budeme mít už online přístup k matričním knihám oddání i z roku 1949! Ale opomněla jsem jednu zásadní věc a na tu mě právě paní matrikářka upozornila. Těch matričních knih bude takové množství, že kdo ví, kdy a v jakých archivech online se můžete těch matričních knih vašich předků reálně dočkat.
   
   Takže vám zbývají dvě možnosti: a. Buď si matriční záznamy oddání vašich předků ještě do konce roku 2024 z matričních úřadů vyžádáte, a nebo b. si počkáte, až dané matriční záznamy budou online.
2. Nad Třemošnicí jsou dva kopce. Já si představovala, že je tu rovina.
3. V kempu Kraskov je dokonce kuchyňka a já si ráno mohu udělat svoji ranní kávičku, a tak normálně fungovat s dětmi přes den.
4. V dávné minulosti byl naopak Závratec větší co do počtu domů- obyvatel než Třemošnice.
5. V sobotu večer sedíme s hudbou a já tak přemýšlím, že ta moje prababička tu byla jen v jiném století a přes kopec. Dívala se na (stejné nebe, stejné slunce a) stejný měsíc jako já.
6. Z matričních knih úmrtí z minulosti jsem už zvyklá, že na jedné straně se dalo najít i přes polovinu dětí, ale když v dnešní době jdete na hřbitov a vidíte tam data dětí, či puberťáků, tak si začnete říkat, že i dnes není nic jisté. A to jsem si myslela, že máme lékařskou péči na špičkové úrovni oproti minulosti, léky, máme stroje, ale stejně.
   
   Poprvé jsem se s tím setkala ve Smečně, rodišti mého druhého dědy, Josefa VACKA. Teď i tady Třemošnici a vím i v Horažďovicích. Jsem pak obrovsky vděčná za svoji zdravou a veselou rodinu. I přes dnešní vyspělou dobu to není samozřejmost.
7. Nejemotivnější místo? Hřbitov! A to vím, že prababička Maruška spí na hřbitově v Nymburce. Stojím před jedním hrobem a vidím Vobrubovi. I Václav. To vím, že se za jednoho provdala prababičky sestra Boženka. Dívám se a přemýšlím, kdo by to tedy mohl být. Najednou uvidím Božena*25.6.1899! To je přeci prababičky Marušky starší sestra! Já je našla!
   
   Jsem dojatá. Říkám to dětem a děti ke mně pádí. Už samo o sobě velmi emotivní chvíle a synek mě úplně dostává svojí poznámkou a reakcí: Zvedne červenou svíčku z hrobu a říká „zapálit“. Bohužel s sebou dnes nic nemám. Jsem dojatá a teče mi nos, jak mi ukáply slzy štěstí a smutku zároveň. Ještě víc tu chvíli umocnil.
8. A ještě jedna podstatná věc a velký vděk svým dětem. Měla jsem v Třemošnici na úřadě sice hodinu na bádání, ale oni z větší části to se mnou fakt zvládly a ten prostor pro hledání v matričních knihách mi daly. Ano, člověk musí být připraven, že má různé knížky s sebou, že má různé hračky a pokud to jde, tak i třeba druhý telefon, na kterém jim může pustit pohádky. Dostaly i velkou pochvalu od paní matrikářek a já jsem na své děti pyšná a vděčná, že mi to moje hledání předků v terénu umožňují.

Pokračování hledání předků v terénu – již doma

Závratec

Představte si:
Už doma, v sobotu, mi volá neznámé číslo. Obvykle si nejdřív číslo vyhledám na netu, než ho zvedám, ale teď jsem si řekla, že by to přeci jenom mohl být někdo ze Závratce. A ono opravdu. Syn paní LEBDUŠKOVÉ mi volá. No co vám budu psát. Povídáme si spolu 3/4 hodiny! Taky bádal a některé rodinné dokumenty nalezl na půdě. Už se těším, až společně propojíme „všechny příbuzné ze Závratce“. 

Mé srdce zaplesá, že někdo z příbuzenstva je též nadšený do hledání předků. A kdo ví, co všechno a koho všechno můžeme dát společně dohromady. Já jsem jednoduše nadšená. I „bratránka“ maminka je sympatická dáma. Bavily jsme se spolu sice přes okno, ale působí jako hodná babička. „Bratránka“ v uvozovkách, neb naši společní předkové-pár byli Václav LEBDUŠKA *1770 Závratec 3 a Kateřina FORMANOVÁ * asi 1776-1780 Bousov 13. Ať jste v obraze.

Mám parťáka na hledání předků. To je možná to, co, koho jsem hledala. Parťáka – příbuzného stejně zapáleného a střeštěného do hledání předků jako já. Někoho, kdo je příbuzný a bude radost z objevování sdílet a jásat se mnou. Někoho, kdo je pomyslně „z chalupy“. Přesně takové, ke které mě to vždycky vábí. Přesně někdo, kdo z širší rodiny (jo, jo společné předky máme narozené právě *1770 a *17780) najde na půdě rodinné poklady ve formě dopisů z války, dokumenty, testamenty a další cenné dokumenty pro nás badatele. Ale co je hlavní!? Zachránil je!

Plno lidí má tolik takovýchto pokladů na půdě, ve sklepě a pak je bezhlavě vyhodí… I moje mamka spálila svoje vysvědčení a mně tenkrát v nácti vůbec nenapadlo, že když to vysvědčení leží u kotle, kde skončí! Jednoduše mi to nedocvaklo, abych ho uchránila. A o dopisech mezi mojí babičkou a mým dědou, mamky rodiči, ani nemluvě. To mi mamka „jen“ oznámila, že je spálila. „Byla to jejich věc.“ Jo, ale aspoň bych třeba z nich mohla nacítit, jak se k sobě chovali, než se rozvedli. Proč třeba. Ono to totiž vypadá, že babička bydlela se svojí mamkou a děda zase byl u rodičů v autoservisu. Praha a Nymburk – Písková Lhota je docela štreka.

Nicméně cítím, že nás příbuzné dám postupně dohromady a už se těším, jak se třeba společně sejdeme a jak budu vytvářet rodostrom našeho příbuzenstva.

A tento můj bratránek má rozhodně podkladů hodně. Už mi jich pár naposílal do e-mailu. Teď si ještě najít čas a vše v klidu projít a poslat mu zase mnou nalezené příbuzné, předky a informace.

Nymburk

Během pobytu v Třemošnici jsem poslala 2 pohledy, reálně 1 pohled a 1 pohled v obálce, neb jsem tam uváděla své mobilní číslo.

Psala jsem prastrejdovi a jeho dceři, neb právě jeho maminka Maruška LEBDUŠKOVÁ z Třemošnice pocházela. Taková melancholie a určitá “náplast”, že nevyšlo setkání nás všech v Třemošnici s naší další příbuznou. Prastrejda se do rodiště své maminky chtěl ještě jednou podívat. Paní – sestřenka – stále žije ve stejném čísle popisném. Prakticky od roku 1830 – samozřejmě myšleno náš společný rod LEBDUŠKA a pak už její rody VOBRUBA a TOMIŠEK. 

A pohled v obálce byl určený bratranci prastrejdy. Je o hodně mladší a bydlí v Nymburce, kam se právě prababička Maruška LEBDUŠKOVÁ z Třemošnice provdala. Můj děda Zdeněk už dávno nežije, vazby v rodině nejsou, takže až teď jsem pomyslným pojítkem mezi bratranci já.

A abyste byli aspoň trochu v obraze. V srpnu 2023 jsem právě poprvé navštívila Nymburk, takže letos je roční výročí. Poznala jsem tehdy osobně bratrance mého dědy a prastrejdy, ale tenkrát si nevzala na něj kontakt. Letos jsem do Nymburka chtěla ke konci sprna zavítat s dětmi znovu. Dojít opět na hřbitov za mým dědou Zdeňkem NOVÁK – EM a sejít se přímo s jeho bratrancem. Uvidíme, co se bude dít dál, jestli se mi vůbec jeho bratranec bude chtít ozvat. S touto myšlenkou jsem odjížděla z Třemošnice.

Následující týden ve středu odpoledne mi volá opět neznámé číslo. Mám program a většinou si zjišťuji na Google, jestli je to už profláknuté telefonní číslo. Ještě mi dané číslo volá ve středu večer. Ale to zas pracuji. Naštěstí mě ale druhý den při 3. volání osvítí a já už telefon konečně vezmu. A kdo se mi ozývá? Bratranec mého dědy Zdeňka. Pohled-dopis dostal, a že se sejít můžeme. Domlouváme se na začátek září, kdy už budou moje děti ve školce a já budu mít plnou soustředěnost na náš rozhovor.

A dostala jsem to ještě dál. Svojí mamince jsem řekla, že do Nymburka jedu za bratrancem jejího táty, že pokud bude chtít, tak může jet se mnou. Po pravdě, co se týká rodokmenů a předků, tak to nechává plynout. Ale tady mě překvapí a chce se mnou jet taky. Je pravda, že bratranec dědy a prastrejdy je možná od nich o 15-20 let mladší, takže si je může pamatovat a mamince o jejím tátovi aspoň trochu něco říct. Třeba bude mít i jeho fotky za mlada. Oh, jak zrovna takovéhle chvíle jsou tak emotivní! Obzvláště, když tam u toho daného předka nic moc nevíte. A my s maminkou o jejím tátovi toho víme fakt málo.

Ale obraťme se spíše na současnost a budoucnost. Víme o sobě a můžeme dál kontakty udržovat. A minimálně se moje mamka poprvé může podívat svému tátovi na hrob, na místo, kde spí věčným spánkem. Vždyť jí byly asi 3 roky, když od ní a babičky odešel a asi 23 let, kdy odešel natrvalo, odkud není návratu.

Podíváme se za dědou a pak se sejdeme i s jeho bratrancem. O tom, co jsme zažily na naší cestě, vám povyprávím zase někdy jindy.

Tímto ve skutečnosti vidíte, že to hledání předků ještě dobíhá a reálně pokračuje do další dimenze, dalších směrů. Jednoduše řečeno, že to opravdu není “jen ležení” v matričních knihách, ale má to obrovský přesah a poměrně i hodně emoční. 

Okresní archiv

Bude mě asi čekat návštěva okresního archivu, abych se dozvěděla blíž o povolání a celkově víc o praprapradědovi Adolfovi HOVORKOVI z Boukalky u Prachovic. Přece jenom povolání vážný na vápence není jen tak. Prozatím jsem se s ním nesetkala.

V městské knihovně jsem dostala kontakt. Paní Alvarezová mě může navést dál do archivů a nasměrovat na další zdroje, které mohu ve svém bádání o praprapradědovi a jeho povolání využít.

Pozvánka – Jak můžete dál pokračovat v tvorbě rodokmenu?

Doporučuji nebýt na hledání předků sám, sama. Sami vidíte, jak to může být neuvěřitelná smršť snad všeho, detektivky, emocí, … Pojďte do naší Facebook skupiny Rodokmeny s vášní, kde se můžete zeptat, načerpat inspiraci, získat podporu, když to hledání nepůjde hned na první dobrou. A třeba najít i své příbuzné. Tak, kdo je z Třemošnice a Závratce? 😁